Welcome, Guest
Username: Password: Remember me

TOPIC: Bane

Bane 5 years 6 months ago #24

  • alwaern
  • alwaern's Avatar
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Posts: 43
  • Karma: 1
Bane

Alias: Černý pán, Temný, Temný pán/lord, Černá ruka, Vládce temnoty
Symbol: vztyčená černá ruka s dlaní směřující ven a spojenými prsty
Status: Vyšší bůh („mrtvý od 1358 ÚL do zimního slunovratu 1372 ÚL)
Spojenci: Baal, Iyachtu Xvim (do své smrti v 1372 ÚL), Loviatar, Talona, Myrkul, Malar, Maska
Nepřátelé: Šántí, Eldath, Lathander, Mystra, Tyr, Helm, Deneir, Torm, Ilmater, Tymora, Llira, Oghma
Portfolio: tyranie, nenávist, strach
Doména: civilizace, tyranie, válka
Následovníci: dobyvatelé, válečníci a mniši neutrálního nebo zlého přesvědčení, tyrani, kouzelníci, rytíři
Oblíbená zbraň: černá ruka Banea (rukavice)

Bane, jeden z Temných bohů, byl tím nejhorším tyranem, skrz naskrz zkažený a podlý, vyžíval se v nenávisti a sváru – a proto ho uctívali ti, jenž se stejnou měrou a způsobem vršili na ostatních. Prostřednictvím svých zástupců-kněží vládl Bane ze svého trůnu v Černé baště rozsáhlým územím Faerûnu.

Temný nenáviděl větší část pantheonu Říší, nejvíce pak Mystru, bohyni magie. Nejednou snil o tom, jak jí mučí dlouhé dny, aby nakonec pozřel její esenci a s ní získal vládu nad portfoliem magie. Posedlost ho ovládla natolik, že dlouhá desetiletí se snažil přijít na různé způsoby zabití bohů a převzetí jejich moci.
Právě tato touha nejspíše zapříčinila Dobu nesnází, Válku bohů, když Myrkul a Bane osnovali spiknutí za účelem získání Destiček osudu. Černý pán zemřel v souboji s Tormem a jeho domény Ao předal kdysi smrtelnému Cyricovi (společně s nadvládou nad říší Myrkula a Baala).

Banovi sloužil jak Baal, tak Banův vlastní syn, Iyachtu Xvim. Nepřímo též Loviatar a Talona, které poslouchali Baala.
O Iyachtu Xvimovi, Banově synovi, se říká, že byl následkem krátkého vzplanutí vášní mezi Temným pánem a mocným nebo pravým tanar´ri (a zase jiní říkají, že se narodil padlé paladince Lathanderova řádu, když jí Bane učaroval).
Po mnoho let sloužil Xvim Banovi jako jeho prodloužená ruka v Říších, po jeho smrti však uchopil šanci, stal se nižším bohem, ale Černý trůn mu zůstal uzavřen.

Když byl původně Temný zničen Tormem (a 27 různých států, zemí, či jiných krajů vyhlásilo svátek), část jeho esence přešla do právě do syna, Iyachtu Xvima, uvězněného hluboko pod Zhentilskou tvrzí. A stejně jako u Myrkula, i u Banea zůstala část jeho božské podstaty v Říších; na rozdíl od něj se však vůle Temného pána nesoustředila do jednoho předmětu, ale rozptýlila se mezi 25 přeživších zmarkostějů (kostějů vládnoucích klerikální magií). Během staletí Bane transformoval 35 Vysokých Imperceptorů do nemrtvých „Úst Banea“ – zmarkostějů.

Po konci Války bohů však každý z nich věřil, že právě on uchovává skutečnou esenci Temného. Tomu odpovídá i jejich až maniakální posedlost s plány na ovládnutí Faerûnu. Zajímavostí zůstává, že v té době byli jedinými tvory, kterým Bane poskytoval kouzla, nebo dokázali sami sobě zabezpečit potřebnou magii bez jakéhokoliv patrona.

Mezitím Xvim část cyricistů přesvědčil o své vlastní moci a banité se částečně vraceli k tomu, koho považovali za reinkarnaci Banea. Xvim si byl vědom nebezpečí, že přitáhne pozornost Cyrica nebo jiného vyššího boha, Nicméně, Xvimovi byla jeho snaha k ničemu, když útok, který čekal, prišel doslova zevnitř. Přímo z něj se zrodil Bane v roce 1372 ÚL, čímž odhalil smysl existence Xvima - pro svého otce nikdy nebyl ničím jiným než schránkou, obyčejným kokonem a sloužil pouze jako pojistka pro nejhorší případy.
Říká se, že samotný Szass Tam měl menší zásluhu na návratu Temného Pana do Říší, konkrétní detaily nikdo neví.

Po svém zmrtvychvstání získal Bane skoro všechny své původní kněží – prakticky všichni xvimité a velká část cyricistů konvertovali zpět k Baneovi. Návrat Temnému jenom prospěl – pozměnil církevní hierarchii, aby předešel štěpení a znovu vybudoval centra své moci. Obnovil spojenectví s Talonou, Loviatar a Maskou. Své nejdelší spojenectví s Myrkulem obnovit nemohl a jeho služebník Baal rovněž zmizel (dočasně z povrchu Říší), ale Bane ví, že při dostatku času se k němu oba vrátí. Jako svého zástupce ve světě smrtelníků určil Fzoula Chembryla.

Avatar a další manifestace
Banova církev svého pána zobrazovala jako impozantní černou ruku připravenou rozdrtit svět ve své dlani, jako prázdný černý trůn nebo jako se stínů stvořenou humanoidní postavu v černém s rudými nitmi sedící na trůnu z lebek. Jedinou konstantou v těchto zobrazeních byla démanty osázená rukavice postříkaná krví.

Temný pán se v Říších prakticky nezjevoval ve formě svého avatara. Občas ovládnul smrtelníka, aby ho použil jako falešného zástupce – mezi nejoblíbenější cíle patřili mladí znudění šlechtici. Takto podrobený člověk si zachoval vědomí toho, co se děje v okolí a sním a často zešílel, když viděl Temného jak ničí životy jeho blízkých. Po „posednutí“ Banem se daná osoba změnila na pohledného černovlasého muže s krutou povahou.

V oblibě měl více se zjevovat jako rudě žhnoucí oči uprostřed temnoty. Dalším preferovaným zjevením byla černá ruka s drápy, ledová na dotek, vyrůstající z černého mraku. V obou případech si zachovával schopnosti svého avatara v těchto podobách, ale pokud to bylo jen trochu možné, snažil se vyhnout násilí a smrtelníky manipulovat strachem.

Baneovi slouží mnoho poslů – baatezu, zřící a jejich „příbuzní“, mrtví tyrani (nemrtví zřící, kteří se vzbouřili nebo sellhali v úkolu), impové (ďáblíci), melefanti, banelaři a všichni další, které posedlo vtělení Pýchy.

Svoji přítomnost dával najevo otiskem masivní kovové boty, pod níž byla země spálená. Nález černého safíru nebo rudého prachu (často z karneolu) znamenal přízeň, resp. Nelibost Temného.

Církev a následovníci
Bane byl nejznámější a nejvíc obávaný zlý bůh Říší. A banité daleko nezaostávali za svým patronem – obecně to byli velmi krutí lidé, kteří svou moc demonstrovali na podřízených v rámci přísné církevní hierarchie. Po smrti Banea církev přetrvala, ale věšina jeho stoupenců skončila v nárručí Cyrica, Iyachtu Xvima, Gaurgautha, Tala, Talony – to se ovšem změnilo s jeho návratem v roce 1372 ÚL (Rok divoké magie), kdy prostřednictvím svého syna, Iyachtu Xvima (kterého přitom zabil), oslavil triumfální návrat do Říší.

Církvi Temného dominují hlavně kouzelníci, s nejvyšší koncentrací v okolí Zhentilské tvrze. Díky jejich přítomnosti a ambicím Fzoula Chembryla (Vyvolený Banea) se v církvi vytvořil rozkol mezi ortodoxní (převážně klerikální) a transformovanou (převážně kouzelnickou) částí.
Po smrti svého boha v roce 1358 ÚL se propast mezi obě frakcemi prohloubila. Zatímco ortodoxní část tvrdila, že Cyric je pouze nová forma Banea, která uzurpovala i portfolia Myrkula a Baala, transformovaná zastávala názor, že Bane prostě zemřel a jeho úřad (který uctívají) přešel na Cyrica. A právě tato skupina banitů, společně se všemi stoupenci Baala a ex-myrkulity vytvořila pevné jádro Cyricovy církvi.

V Říších zůstalo roztroušeno několik ultraortodoxních skupin banitů, jako např. Kult Banea na Měsíčninách, kteří věrili, že Bane zůstal naživu a Cyric (tzv. „Podvodník“) je obyčejný uchvatitel, který bude po zásluze i se všemi svými nohsledy po návratu Temného potrestán.
Tito pošetilí hlupáci si vůbec neuvědomovali, že ten, kdo je jejich božským patronem a kdo jim dovoluje stále používat Moc, byl Cyric, kterému bylo jedno, zda ho uctívají jako Banea nebo Cyrica. Doufal, že postupem času přesvědčí i ty nejzadubenější kněze a absorbuje celou církev Banea.
Ani po třech letech se však část kléru neobrátila na Cyricovu víru a bohovi sváru a tyranie došla trpělivost. Na Faerûn, do oblasti Měsíčního moře, kde byla víra v Banea nejsilnější, vypustil svou inkvizici s cílem zničit všechny staré chrámy a symboly a všechny kněží, kteří trvali na tom, že Cyric je nový Bane – Baneova zkáza nazval tento hon na staré vyznavače. Téměř dokonale se povedlo bohovi sváru vyčistit Zhentilskou tvrz od původních kněží Banea; důsledkem mimo jiné bylo, že uctívání Temného pána se stalo okrajovou záležitostí a propadlo se hluboko pod zem (doslovně), úplně však z Říší nevymizelo.

Cyric pokračoval v poskytování kouzel zbývajícím banitům – z jakých důvodů, to nikdo neví. Jedna skupina ze Zhentilské tvrze se odklonila od cyricismu a přiklonila se k Iyachtu Xvimovi, Synovi Banea, ve kterém viděli jeho novou inkarnaci (stejně jako zbytek banitů na Měsíčninách).
Sedm let po Banově zkáze Cyric srovnal Zhentilskou tvrz ze zemí, tento akt však oslabil vězení, ve kterém od Dob nesnází pobýval Iyachtu Xvim. V roce 1369 ÚL se osvobodil a brzo se k němu obrátili další banité včetně Fzoula Chembryla, který původně konvertoval k Cyricovi.

Kromě všech těchto skupin existovalo i několik izolovaných ostrůvků původní Baneovy víry, soustředěné kolem Vysokého Imperceptora, nedisponovali však žádnou magií, protože Bane byl v té době mrtvý.

Imperceptor byl teoreticky nejvyšším služebníkem Banea v Říších a jako takového ho církev snad kdysi i uznávala. Dávno před Válkou bohů však vytvořil Fzoul Chembryl v Zhentilské tvrzi mocnou frakci, pomocí které přivodil schizma. Tento troufalý čin mu zajistil posednutí Banem během Pádu bohů - a následnou smrt jeho boha rukou Torma. Kromě Fzoula existovali i jiní rebelové – Kult Banea na Měsíčninách, Ortodoxní církev Banea, Pravá církev Banea nebo Stará církev Banea. Temný je všechny toleroval, protože se vyžíval ve sváru a sporech, které tímto vznikali.

Specializovaní kněží Banea se nazývají pánové hrůzy, termín, který se sice užíval bez ohledu an pohlaví, po povstání Banea v roce 1372 ÚL však dovolil Temný i užití oslovení „paní“.
Většina z nich zastávala pouze nižší pozice, důvodem byly tendence těchto kleriků zničit všechno kolem sebe při cestě za mocí, pokud ji ucítili.
Specifická kouzla víry Banea zahrnují Zhouba Banea, Temný příslib, Mystické šlehnutí, Stvoř zmarstráž, Nemrtvý po smrti, Baneův symbol smrti, Měsíční závoj, Chůze kamenem.

Novicové ve víře byli nazývání „otroky“, pokud je ale Bane jmenoval přímo při obřadu či jiném ceremoniálu, okažitě stali plnoprávnými kněžími a získali titul Bdělý bratr nebo sestra. Dále následovala přísná hierarchie titulů – Smrtící adept, Spolehlivý služebník, Příčinlivý bič, Zahalená hrozba, Černý tesák, Ruka úderu, Ostražitý spár, Skrytá smrt, Temná zhouba, Vyšší zhouba a Hluboké tajemství. Poslední titul se uděloval automaticky každému klerikovi Banea dostatočně zkušenému (alespoň 12.úroveň), starší kněze oslovovali Hlubší tajemství.

Individuální tituly v církvi Temného zahrnovali Strážce, Pána/Paní tajemství, Pán/Paní Ruky, Imperceptor, Temný imperceptor, Velký krvežíznivec, Vysoký inkvizitor a Vysoký imperceptor.
Všechny tituly (až na ten poslední) si Baneovi služebníci udělovali sami, nebyli tedy oficiální, pro souhlas s použitím bylo nutné, aby dotyčnou osobu tím titulem oslovil výše postavený v církvi.
Pokud byli banité v přítomnosti nevěřících, oslovali se „Bratr/Sestra ve víře“, pouze pokud byl přítomen někdo s výrazně vyšším postavením, oslovovali ho „Bratr/sestra hrůzy“.

Kněží Banea se pyšnili chladnou hlavou a rozhodností – sarkasmus a autoritativnost se cenili mnohem více než vztek, řev nebo ztrátu sebekontroly. Dva haštěřící se banité mohli vypadat jako pár drobných šlechticů zabraných do nevýznamného sporu až do posledních chvil života jednoho nebo obou z nich.

Bane toužil vládnout celému Faerûnu, aby se mu všichni klaněli a poznali tak Tyrana. Od kněží žádal, aby získavali moc a vliv v královstvích, městech, gildách…kdekoliv to bylo možné a vedli je pak do válek, aby získali ještě více teritoria a posílili vliv Černé ruky Banea. Šířit nenávist, svár a destrukce bylo žádoucí, ale pouze kontrolovaně, ne chaoticky. Krutost, mučení a pustočení bylo mlčky tolerováno, ale ti, které přichytili, byli příkladné potrestáni; pokud nerozšířili strach z Černé ruky tak, že se jim nikdo neodvážil postavit.
Poslušnost vůči výše postaveným klerikům byla vyžadována a věřící měli pracovat opatrně a nenápadně (ale neúnavně), aby pomohli svým bratrům a sestrám získat více moci na každém dvoře, v každé armádě nebo říši.

Temná pán neměl žádné rituály nebo obřady vázané na určité dni nebo svátky nebo lunární období. Kněz vedoucí určitou obec (nebo skupina knězů) se rozhodla kdy, kde a co přesně bude předmětem oslavy nebo ceremonie. Díky této nezávislosti se obřady nazývali přehršelem jmen.
Před hostinou nebo bitvou každý Banovi věnoval krátkou modlitbu jako poděkování, že se mohl dožít dalšího momentu slávy nebo odpočinku.

Rituály obecně se konaly na tmavých místech (v jeskyních, komnatách, ruinách nebo prostě v noci) za velmi sporého osvětlení. Stoupenci Temného se shromáždili kolem Černého oltáře, nad kterým se vznášela Ruka Banea zhotovena z černého kamene. Pokud relikvie nebyla k dispozici, musel být připraven prázdný černý trůn, který se postavil čelem k oltáři.
Obřady zahrnovaly zpěv, rytmické bubnování, chorály nebo žalmy a velmi často živé oběti. Nešťastník (nebo nešťastnice) byl mučen a ponižován než ho zcela ovládnul strach. Pak byl řezán, bičován nebo prostě rozdrcen kusem kamene (k čemuž se nejčastěji propůjčovala Ruka Banea).

Svatyně Banea odrážejí doktríny Temného pána. Připomínají spíše opevněné kláštery, připravené na obléhaní. Zdi svatyň jsou zdobeny výjevy ze života Banea nebo úryvky ze svatých textů. Většina chrámů disponuje i otevřeným prostranstvím, které se užívá k pravidelným cvičením a drilování a rovněž pro obřady pod širým nebem.

Největší a nejvlivnější chrám Banovi se nenachází v Zhentilské tvrzi, ani v sídle Vysokého imperceptora víry, v Domě černého pána, v Mulmasteru (menší chrámy zahrnují například lyceum Černého pána ve Phlanu).

Tím nejdůležitějším je Plášť Černého pána v Mourktaru, blízko okraje solných plání Threskelu. Jenom tento chrám sám o sobě stačil na to, aby zabránil Rudým čarodějům z Thaye ve zřízení mocenské základny v Threskelu za účelem útoků na dekadentní Unther a rozdrobenou Chessentu.
Jeho Imperceptor Kabarrath Telthaug se nechal honorovat Imperceptorem hrůzy v čase před Válkou bohů. Zdůrazňoval tím svou nezávislost na standardní hierarchii církvi Banea a nebylo těžké pochopit proč.
Velel 700 banitům vyšího postavení, 1000 nižších kleriků a trénované a zocelené armádě věrných vojáků, z nichž mnozí disponovali různými magickými předměty. A Imperceptor jich využíval dokonale k nájezdům a plenění území Chessenty.
Chrám byl pojmenován na počest relikvie, kterou uchovává – plášť samotného Temného, který jej nosil, a který později nabyl vědomí. Nyní z času na čas vyžaduje oběť, kterou může vysát z krve a všech životodárných tekutin.
Chrámový komplex skrývá bohatství Threskelu a nashromážděné poklady z Chessenty a jiných činností. Mluví se občas o tom, že obávaní piráti z Alkothu přímo slouží banitům a minimálně 2 skupiny dobrodruhů působících ve Váru, Mulhorandu a Murghomu (Šest černých čepelí a Krkavčí praporec) jsou sponzorovány banity, aby prohledávali ruiny a kobky Threskelu a ostních zemí a získali ztracenou magii dávných věků.
Po zničení untherského pantheonu cítí Imperceptor Kabarrath šanci se chopit v regionu ještě větší moci.
Není jasné, kdo podporuje tento chrám. Zprvu to vypadalo na práci Cyrica, když se Kabarratha lehce dotkla pomatenost a velikášství, ale při změně barev armády z černé a rudé na černou a zelenou to vypadá na vliv Iyachtu Xvima.

Od kléru se vyžadovalo, aby vždy na sobě měli černý kus oděvu a byli dobře ozbrojeni. Obřadní oděv byla vlastně ónyxově černá zbroj s červenou kapucí; roucha (pokud byla použita) byla vždy černá (pro kněze), kouzelníci stojící v hierarchii výše svoje roucha očarovávali, aby neustále zněl zvuk stříkající krve a při pohledu odrážel světlo z tisíců třpytivých černých hvězd.
Tetování tváře bylo mezi banity rozšířené. Po Době nesnází ale právě díky nim vynikali v davech cyricistů, kteří podobné ozdoby nepoužívali.
Někteří vyšší knězi a představení nosili na čelech drahokamy.

Řády
Rytíři černé rukavice jsou organizovaným bojovým řádem křižáků a obrněných děsů. Základna jejich působnosti je město Mintar na březích Jezera páry. Bratrství vládne železnou rukou Teldorn Temnaděj, Lord Rytíř Imperceptor Temného pána.
Řád byl založen čtyři roky po Baneově smrti, když se satrapům Mintaru zjevila v poradní místnosti černá ruka. Z ní se údajně vynořil Teldorn se skupinkou elitních černých rytířů, kteří s představiteli města a jejich strážemi udělali krátký proces.

Po tom, co se vyhlásil za Temné tyrana Mintaru (a zničil jakoukoliv opozici – zejména kněží Oghmy mu odporovali), začal Teldorn po celém Jihu verbovat do svého bratrství schopné muže i ženy.
Ať už motivace rekrutů byla jakákoliv, po Teldornově výcviku a podivném rituálu se z nich stali nemilosrdní zabijáci.
Pokud aplikant zkouškou a rituálem neprošel, stejně rozšířil řady bratrství, nyní už jako obrněný děs.
S Mmintarem pevně ve své ruce, obrátí Lord Rytíř Imperceptor zrak k Tethyru. V roce 1369 ÚL (Rok rukavice) začal Teldorn shromažďovat síly na úder proti Kzelteru.
Co týče patronátu, rytíři jsou skálopevně přesvědčeni, že jde o reinkarnaci Banea, zatímco většina se domnívá, že zde působí učitě Iyachtu Xvim. Po návratu Banea se jakákoliv další debata stala bezpředmětnou.

Dogma
Klerici Temného pána věřili, že ti, kteří podvedli nebo přechytračili Banea (to se moc často stejně nestávalo) potkali svůj osud mnohem dříve než všichni ostatní hlupáci uctívající patetické bohy Říší. Od podřízených se čekalo, že do písmene vyplní příkazy výše postavených kněží.
Bane do snů akolytů a noviců vkládal tato slova – "Sloužit budete jenom mně. Vždy se mne bojte a snažte se, aby se mě ostatní báli mnohem více než vy. Černá ruka vždy srazí ty, kteří se proti ní postaví. Vzpouzejte se a umřete; a ve vaší smrti naleznete věrnost, protože já tak budu chtít. Podřiďte se mé vůli, protože skutečné moci dosáhnete jen skrze mě. Bez mého vedení moc proteče vašimi rukami a budete slabí a zranitelní."
The topic has been locked.
Time to create page: 0.430 seconds