Welcome, Guest
Username: Password: Remember me

TOPIC: Bešaba

Bešaba 5 years 5 months ago #30

  • alwaern
  • alwaern's Avatar
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Posts: 43
  • Karma: 1
Bešaba

Alias: Panna neštěstí, Černá krasavice, Paní zkázy, Panna bezvládí, Tyšina nepříjemná dcera, Shaundakul a Zrádný pouštní škůdce (Anauroch, bedíni)
Symbol: ostrohroté černé paroží v rudém trojúhelníku
Status: vyšší božstvo
Spojenci: žádní
Nepřátelé: Tymora, Shaundakul
Portfolio: rozbroje, neštěstí, smůla, nehody
Doména: osud, šalba, chaos, zlo, štěstí
Následovníci: vrahové, šťastlivci, náladoví jedinci, hráči, pobudové, sadisti
Oblíbená zbraň: „neblahost“ (ostnaté důtky)

Bešaba, Panna neštěstí, patří mezi bohy, kteří jsou spíš chlácholeni než uctíváni. V poušti Anauroch na sebe bere podobu muže se šakalí hlavou a impersonuje Shaundakula, v jehož jméně vysušuje oázy, oslepuje lidi a cestovatele díky ní bloudí a umírají.

Je známá jako "nepříjemná" dcera Tyche, ale jedná se o poetické pojmenování skutečnosti. Tyche nebyla Bešabinou matkou v pravém slova smyslu, Panna neštěstí představuje polovinu této prastaré bohyně. V době Kataklyzmatu úsvitu se vlivem Moandera bohyně rozpoltila na dvě "dcery", Bešaba získala po Tyche vzhled a Tymora lásku (Kataklyzma úsvitu - epizoda z faerûnských dějin, kdy se Lathander snažil změnit pantheon ke svému obrazu; jeho snaha vyústila ve zničení několika božstev a exarchů, pád půltuctu teokracií a nepřímo předznamenala i vyhlazení bájmi opředěného města Myth Drannor).

Říká se, že muži při pohledu na Bešabu (nebo, Helm nás ochraňuj) když se na ně Bešaba zadívá přímo, ztrácejí vůli a stávají se z nich blekotající hlupáčci schopni vykonat cokoliv, co jim bohyně poručí. U žen její pohled způsobuje mánii nebo krátce trvající šílenství.

Bešaba je zlomyslná, škodolibá a zákeřná osoba. I když se většina lidí třese strachem, když se někde objeví, nikdo si nedovolí ji formálně nepozvat (na křest, svadbu nebo korunovaci), protože pokud by tak neučinili, mohla by se urazit a proklít všechny věčným neštěstím.

Její činy jsou často náhodné, ale ve skutečnosti jenom touží po stejné přízni a úctě, kterou lidé projevují její sestře ( i kdyby byla jenom předstíraná).
Nedávno našel v bohyni neštěstí zalíbení Talos, kterému nejspíše mu stejně jde o krádež části portfolia Beshaby. Panna neštěstí náznaky Ničitela zatím neopětovala.

Avatar a jiné manifestace
Pokud se už Bešaba objeví ve Faerûnu ve své formě avatara, bere na sebe podobu neuveřitelně vysoké a štíhlé ženy, kterou příroda obdařila více než bohatě. Její nečesané kadeře připomínají bělostný sníh ležící vysoko v horách Hřbetu světa a její skvostná tvář zachycuje podobu bohyně Tyche.
Její oči jí však zrazují – žlutavé s rudým okrajem – planou šílenstvím a barva pokožky se mění nestále od mrtvolně bledé až po slézovou a zase zpátky.

Panna neštěstí se ale nejčastěji zjevuje jako gigantická, 12 stop vysoká, hlava orámovaná bílými vířícími vlasy, črty tváře deformované úšklebem plným šílenství; zjevení často doprovází maniakální smích. Pokud chce, její smích může mít stejný účinek jako kvil lítice.

I pouhé spatření jejího avatara nebo jiné manifestace stačí, aby se na hlavu smrtelníka začalo sypat neštěstí. Bešaba v obou formách může užívat kouzla dle libosti, většinou však preferuje jemnější způsoby. V její přítomnosti se meče lámou, kopí praskají, zdi padají a svět je najednou plný bizarních nehod.

Samotné zjevení obří hlavy znamená přítomnost kněží Bešaby v okolí; jinak vypadá pouze jako groteskně pokroucený stín tam, kde by žádný stín neměl být (občas doprovázen smíchem znějícím z veliké dálky). Vůli bohyně plní alu-démoni, beblisové, bodaci, létočka, vábi, rarachové, krysy, švábi a šílení strážní duchové (posledně jmenovaní zejména v poušti Anauroch).

Církev a následovníci
Klérus Bešaby (teda všichni, jejichž postavení je vyšší než novic) získají od Panny velký dar – Přízeň Bešaby (v praxi to znamená, že samotná bohyně nebude svou zlomyslnost praktikovat na vlastní církvi).

Klanění se Panně neštěstí je v Říších pomerně rozšířené. Následovníci bohyně preferují držet se při zdi a nedávat o sobě příliš vědět ani v městech známých svou náboženskou tolerancí nebo tam, kde otevřeně vládne ta horší část pantheonu Říší.
Zlatým pravidlem bývá přítomnost Tymory – pokud má chrám ona, Bešaba bude nedaleko své sestry.
Škodolibí a zákeřní dominují (výlučně lidský) klérus Panny neštěstí. Přibližně v identické poloviny se rozdělují specializovaní kněží a klerici, k věřícím pak náleží pouze pár mystiků.

Vztahy mezi oběma hlavními větvemi jsou velmi dobré; zde je důležité říct, že církev na klíčových pozicích vedou kněžky, ne knězi. Většina knězů jsou diakoni nebo profesionální vrazi (Černé prsty Bešaby), vyšší postavení v církvi je vyhrazeno ženám.
Specializovaní kněží a kněžky jsou nazýváni zkázovládci.

Mnoho svatyň Bešaby jsou místa prosta ozdob, určena pro dary smrtelníků. Výjimkou bývá znak nebo samotné paroží připevněné k rudě pomalové ploše. Zkázovládci upřednostňují podzemní prostory pro svatyně a chrámy (a je jedno zda jsou přirozené nebo uměle vytvořené).

Ve vzestupném pořadí se v církevní hierarchii používají následující tituly – Zmatený (novic), Smolný (plnoprávný kněz), Prst smrti, Ruka sváru, Vyšší ruka sváru, Ruka smutku, Vyšší ruka smutku, Ruka hrůzy, Ruka zoufalství, Vyšší ruka zoufalství, Mistr/Mistryně děsu a Pařát Paní.

Bešaba je stejně jako jiní bohové uctívána primárně ze strachu a hlavním úkolem knězstva je tento strach dostat do co nejširšího povědomí běžných lidí příběhy o jejich zlovolných počinech. Dále je musí naučit jak správné přinášet bohyni oběti a ty, kteří projeví zájem, mají zasvětit do tajů církve.

Kněží samozřejmě nezapomínají na svoje potřeby a čas na příležitostné mučení nebo krutost si najdou vždy. Oblíbená je zejména manipulace prostého lidu a vynucení si darů, které jim pak slouží jak proti nepřátelům víry, tak proti nepřátelům uvnitř víry.

Hlavní centra uctívání
Nejsvatějším místem Panny v Říších jsou nepochybně Věže hvězdovzdoru, pevnost severně od Saraduše ve východním Tethyru. Kdysi to býval upíry zamořený hrad patřící šlechtické rodině.
Věžím vládne Pařát Paní Dlatha Faenar, postarší, ale (díky magii) stále přenádherná kněžka, která veškerou konkurenci na její místo zlikvidovala a již celé století se úspěšně vyhýbá všem pokusům o sesazení z trůnu.

Oděv kněžský i dobdrodružný
Kněžky Bešaby obvykle nosí roucha slézové, fialové nebo černé barvy na jednom z nártů jsou poznačené Bešabiným odznakem víry (paroží) a na jednom stehné zase symboly, které označují jejich místo v církvi. Obě místa si kněžky obvykle mimo chrámy a svatyně zakrývají šatem.
Knězi nosí roucha karmínová a Bešabin odznak víry mají vytetovaný na jedné z tváří; zakrýt ho mohou pouze maskou, špínou nebo vlasy.
Zkázovládci preferují celočerný šat s vyobrazením Bešabina symbolu na hrudi.

Kouzla specifická pro bešabany zahrnují Zhoubu Bešaby, Selhání a Neštěstí.

Svátky/důležité obřady
Bešabu uctívají 2 sorty lidí – ti, kteří se ji snaží ukonejšit a ti, kteří jsou jejími kleriky.

Ti, kteří si chtějí Pannu Neštěstí uchlácholit, jí musí nabídnout cenný dar, který musí držet v plamenech, dokud alespoň částečně neshoří. Během obětování musí zakřičet její jméno a po rituálu na kolenou k ní pronést modlitbu. Říká se, že Bešaba je shovívavější k těm, kteří si při obětování připálí prsty.

Klérus Bešaby musí své Paní nabídnout aspoň jednu oběť během dne – většinou zapálení láhve s vínem, brandy nebo jiným špiritusem – zatímco co oni provolávají Bešabě na slávu a do hořícího nápoje noří černou výsadu paroží. Následuje první modlitba; druhá modlitba musí být pronesena v noci pod širým nebem a zataženou oblohou.
Pokud kněz modlitbu pronést nemůže, musí se během nočních hodin alespoň vroucně modlit.
Noční modlitba má význam pro život knězů a vedení od jejich bohyně; svou vůli dáva najevo formou nočních můr ještě téže noci.

Oddaní Bešabě se během Setkání štítů a letního slunovratu vyžívají v ničení a surovostech, aby tím zdůraznili povahu své bohyně jako Panny bezvládí.
Jinak kalendář prakticky ignorují, oslavy si zaslouží pouze smrt významného klerika nebo pozvednutí kněze na vyšší stupínek v církevní hierarchii.

Pohřební ceremoniál je znám jako Skon. Je to ojedinělý moment důstojnosti a jemné zbožnosti kleriků Bešaby. Tělo zemřelého je vydáno řece v zajetí magického rituálu, který ho promění v nemrtvého a teleportuje na náhodné místo v Říších, kde začne ihned ničit své okolí. Vize ničení se sledována staršími knězy, aby mohli ohodnotit míru destrukce.

Rituál vzestupu v řadách církve se nazývá Označení. Během ceremonie se tančí nad plameny a kněz je označen natrvalo tetováním nebo znamením (a nesmí bolesti nijak ulevit). Vše prostupuje dunivá hra na bubny.

Přidružené řády
Černé prsty Bešaby
Společnost vrahů složených z knězů, pobudů a bojovníků.

Dogma
Étos Bešaby jsou vlastně na hlavu postavené pilíře víry Tymory. Zlé věci potkávají všechny a jen následováním Bešaby se může smrtelník vyhnout těm nejhorším. Příliš mnoho štěstí je na škodu a moudří by měli spřádat plány na shození těch šťastnějších.
Cokoliv se stane, vždy to bude jenom horší.

Bešaba od svých noviců žáda pouze uctívání a strach. Klérus má za úkol šířit ve světě její jméno a pravidelně jí obětovat. Pokud jí není dar přinesen, celý Faerûn okusí její prokletí: „Bešaba nadělí!“ (všem samozřejmě nadělí neštěstí a smůlu oběmi rukami).
Kněží mají rovněž přesvědčovat ostatní, aby se Panně klaněli a vyhli se tak neblahostem.
Nikdy nesmí falešně radit, jak správně Pannu neštěstí uctívat; pokud tak učiní, budou na věky věků do skonání prokleti smůlou.
Last Edit: 5 years 5 months ago by alwaern.
The topic has been locked.
Time to create page: 0.634 seconds