Welcome, Guest
Username: Password: Remember me

TOPIC: Mielika

Mielika 2 years 7 months ago #37

  • alwaern
  • alwaern's Avatar
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Posts: 43
  • Karma: 1
Mielika

Alias: Naše Lesní paní, Vrchní hraničářka, Dcera Silvana, Khelliara (Rašemen)
Symbol: bílý jednorožec se zlatými rohy a modrými očami v zeleném poli, hlava bílého jednorožce se dívá vlevo; drobná bíle zářící hvězda sedící na bujném zeleném dubu nebo jasanovém listu
Status: Vyšší bůh
Spojenci: Silvanus, Eldath, Šialia, Gwaron Bouřlivec, Lurue Jednorožec, Šántí, Lathander, Shaundakul
Nepřátelé: Malar, Talona, Talos, Moander (mrtvý), Myrkul (mrtvý)
Portfolio: lesy, lesní bytosti, hraničáři, dryády, podzim
Domény: svoboda, divočina; předtím zvířata, dobro, rostliny a cestování
Sídlo: Krigla/Jednorožčí háj
Následovníci: druidi, víly a vílí bytosti, lesíci a polesní, hraničáři
Oblíbená zbraň: jelení šavle
Přesvědčení uctívačů: ZkD, ND, ChD, ZkN, N, ChN

Mielika představuje Lesní paní, bohyni všech hvozdů, lesů a bytostí v nich žijících. Hraničáři ji ctí jako svou patronku stejně jako bardové ctí Oghmu. Ve zmatcích po konci Doby nesnází do svého portfolia přibrala podzim, který původně patřil Myrkulovi. Mezi její vyznavače patří stejnou měrou lidé, půlelfové, elfové a dryády.

Lesní paní se ráda prochází všemi lesy Říší, většina její církve se však koncentruje na severu Faerûnu. Mielika má trvalé spojenectví se Silvanem, kterému slouží a jeho rostoucí moc bohyni postupně redukovala její vlastní vliv. V roce 1369 ÚL radikálně reorganizovala svou církev a toto oživení jí přineslo dost síly, aby zbudovala svou říši ve Vnějších sférách.

Honorifikum „Dcera Silvana“ přidávali k jejím titulům kněží a druidi již delší dobu. Vytvořili tak dost nejasností, jelikož Mielika není pokrevně spříbuzněna se Silvanem. Od té doby se vyrojili desítky příběhů vysvětlujících její původ – nejčastěji se spomíná jméno elfí bohyně Hanali Celanil jako její matky a milenky Silvana.
Mielika slouží Silvanovi spoločně s Eldath, kterou považuje za svou sestru a obě vnímají Silvana jako starostlivého otci.
Všechny tři božstva spolupracují v harmonii a odráží se to i ve vztazích jejich církví na Torilu. Samotné Mielice pomáhá trojice nižších božstev – Lurue Jednorožec, Gwaron Bouřlivec a Šialie. Když Lesní paní vyjíždí do boje nebo války, Lurue jí slouží jako oř a Gwaron Bouřlivec jako stopař, který zachytí a sleduje stopu na každém terénu a za jakéhokoliv počasí. Šialie je uctívána pouze na Severu, nejvíce ve Vysokém hvozdu, jako patronka zvířat v březí, gravidních lesních bytostí a plodů roslin a bdělá ochránkyně semenáčků.

Mieličinou šampiónkou v Říších je paní Jeryth Faulkon z Hlubiny, Vyvolená hvězda Mieliky. Vládne tejemnými silami Lesní paní a věřící ji nazývají Šampiónkou Lesní paní nebo Vnučkou Silvana. Z naivní debutantky rychle dospěla v neochvějnou válečnici.
Neméně slavným stoupencem Mieliky je drowí hraničář Drizzt Do´Urden, jenž si později vzal za ženu adoptivní dceru Bruenora z klanu Válečného kladiva, krále Síní Mitrilu, zvanou Catti-Brie (která časem začala také uctívat Mieliky). Neméně známým byl i dobrý přítel Drizzta, hraničář Montolio Debrouchee z Rauvinských hor a člen Rytířů Myth Drannoru, Florin Sokolník. Opomenut nesmí být ani Pikel Rambalvan, o kterém se tvrdí, že je jediným trpasličím druidem Mieliky na západ od Zlaté cesty.

Dcera Silvana pro úsměv nechodí daleko a má jemný humor. V menších skupinách Mielice sebevědomí nechybí, ale nemá ráda velká shromáždění a mluvit před nimi je pro ni ještě těžší. Své přátele nikdy nezradí, ani neopustí, ale přátelem Mieliky se nikdo nestane snadno. I když chápe cyklus života, jejím srdcem často pohne zraněné zvíře, které vyléčí, neboť Silvanus by jej ponechal osudu a cyklu smrti a znovuzrození.
Obyčejní lidé v ní vidí také jednoho z mála ochránců před činy Vládce bestií, Malara.

Během kataklyzmatu Kouzlomoru vytvořila Iruladûn, věčný les na březích jezera Dinešer, demisféru, kde čas plynul mnohem rychleji než v Říších. Bylo určeno pro jejího Vyvoleného, Drizzta, a Společníky ze Síní, kteří zde čekali na svoje znovuzrození – Bruenor, Catti-brie, Wulfgar a Regis – a později se se ztraceným temným elfem setkali u Kelvinovy mohyly v roce 1484 ÚL, Roce probuzených spáčů, a opět utvořili Společníky ze Síní.


Avatar a další manifestace

Lesní paní niky nezanechává stopy, vznáší se těsně nad zemí a neslyšně proplouvá vzduchem. Ve svém zjevení upřednostňuje formu Vrchní hraničářky – vysoké, robustní ženy, která se pohybuje hbitě a s grácií, vždy oblečena v kožené zbroji hraničářů. Její oblečení a výstroj bývá obvykle v tónech zelené a hnědé, červenohnědé vlasy jí volně padají na ramena a oči jsou hluboké hnědé tůňky.
Někdy se zjevuje jako Lesní královna, mladá děva, jejíž vlasy tvoří listí a zlatý mech, ladně proplouvá vzduchem oblečená v rouchu žluté a zelené barvy a společnost jí dělají letní zpěvaví ptáci.
Mieličin hlas v jakékoliv formě připomíná tiché vrčení a někdy se objevuje s parohy vyrůstajícími z čela nebo jí z čela během rozhovoru se smrtelníkem pomalu raší. Od doby, kdy Bešaba začala používat jako svůj symbol černé parohy, Mielika je používá jen výjimečně.
Ve všech svých formách může sesílat kouzla z jakékoliv sféry a školy magie vyjma nekromacie a iluzí. Nemůže sesílat obrácená kouzla ze sféry léčení a nekromacie. Naopak jí seslaná magie ze sfér rostlin a zvířat jsou velice potentní.

Většina zjevení Mieliky má formu zářícího bílého jednorožce cválajícího vzduchem, který se dokáže teleportovat kamkoliv ve Faerûnu. Tato manifestace může sesílat kouzla a promlouvat s každou živou bytostí skrze její mysl. Jindy na sebe vezme podobu modrobílé, zelené, zlaté nebo rezavé záře, která mluví jejím hlasem, přemisťuje předměty, kterých se dotýká a je schopna kouzlit stejně jako její avatar.
Když chce podrobit zkoušce své věrné, zjevuje se jim zahalena do podoby obyčejné ženy ztracené v lesích. Pozornější si brzy všimnou, že nezanechává žádné stopy, protože nohy se nikdy země nedotýkají.
Jejími posly a agenty bývají dryády, satyrové, jestřábi, zpěvaví ptáci, poletuchy, labutí panny, enti, jednorožci, vlci a další bytosti lesních mýtin a hvozdů.

V boji používá Vrchní hraničářka pár jeleních šavlí, z nichž jednu občas propůjčí hraničáři nebo druidovi k vykonání specifického úkolu. Jedna z nich má stejné vlastnosti jako žezlo bezpečnosti a druhá jako žezlo ostražitosti. Spíše než na své zbraně se Mielika v souboji spoléhá na kouzla a nadpřirozené schopnosti. Někdy nosí luk, který ale místo smrti rozsévá život a tam, kde dopadne šíp, začnou rychle bujet rostliny, které mohou na pokyn Lesní paní znehybnit nepřítele.
Dotyk Lesní královny v kterékoliv formě oživí strom v enta (stejně jako kouzlo Mieličiny církve) a ničí nemrtvé. Její přítomnost navíc automaticky ruší očarování magického nebo psionického původu dobrých a neutrálních bytostí v dosahu 20 stop. Každé druhé kolo může přivolat tucet lesních bytostí, které jí bezmezně poslouchají a budou jí bránit svým tělem.
Vůči kouzlům školy nekromacie a obráceným kouzlům sféry léčení a nekromancie je naprosto imunní.

Církev a následovníci
Všichni druidi, klerici a hraničáři Mieliky můžou v zalesněném terénu kdykoliv seslat variantu kouzla 1.úrovně analyzuj rovnováhu. Pokud ho zacílí na osobu, věc nebo stvůru, funguje přesně dle očekávání. Pokud je ale cílem magie samotný les, jsou schopni zjistiti, zda něco nenarušuje koloběh života a rovnováhu v této části lesa.

Většina hraničářů primárně uctívá Mieliku, zbytek se dělí nerovnoměrně mezi Silvana, Eldath, Šántí, Shaundakula, Mystru a další. Její věrní na ni pohlížejí jako na svou vůdkyni, Vrchní hraničářku a bedlivou matku zároveň.
Mezi ostatní následovníky Lesní paní patří zejména dryády, hamadryády, enti, lesníci, stopaři, občas elfové (zejména lesní), několik bardů a mnoho Harfeníků.
Většina věrných se schází neformálně v hájích a na lesních mýtinách, chrámů zasvěcených Lesní paní je spíše méně, mnohem častější jsou svatyně, hlavně v oblastech Údolních zemí, Severu a Západního Vnitrozemí.

V roce 1369 ÚL Mielika reorganizovala svou církev a začala přijímat i druidy, aby potlačila slábnoucí vliv své víry v Říších.
Oficální církevní hierarchie sestává prakticky pouze z knězů, na Severu se ale začali v jejím jménu formovat nové druidské kruhy.

Stoupenci Mieliky jsou kolektivně nazýváni Lesní chodci a její církev je nyní rozdělena mezi 3 hlavní větve: Hvozdosrdce, Hvozdaře a Jehličníky.
Hvozdosrdce tvoří základ církve a propůjčují se jako hlas stromových duchů a bytostí. Tvoří je hlavně dryády, hamadryády a enti.
Paže hvozdu představují spirituální část církve a jejich součástí jsou hlavně klerici a druidi. Jsou otevřeni všem lidskými nelidským rasám, kteří v srdcích nechovají zlo a chrání les. Této větvi církve dominují hlavně ženy - půlelfí a lidské.
Jehliční sestávají výhradně z hraničářů. Občas převezmou povinnosti kléru, ale slouží své Paní hlavně jako válečníci a ochránci víry.
Poslední dvě skupiny většinou v lesích a hvozdech trvale bydlí, ne však na jednom místě – obvykle mají přes tucet skrýš a bezpečných míst, do kterých se můžou uchýlit v časech nouze. Jehličníci bývají přátelští a není problém s nimi vyjít, tolerují prakticky všechny lesní bytosti vyjma malaritů a jejich boha (kterého nazývají „Velkým zvířetem“, „Krvavým bohem“ nebo „Nestvůrou stvůr“).

Hvozdaři jsou spíše praktičtí; nesnášejí dlouhé oficální obřady, ale ke své Paní jsou schopni se modlit i 3-4 hodiny, když jsou sami vedle táborového ohně.
Tituly, které používají v církevní hierarchii, následují:
Hledači (novicové), Jarní jelen (členové církve, kteří jí slouží méně než 2 zimy), Zelení stopaři (zkušení klerici, kteří ještě nedosáhli na vyšší pozice nebo se zatím neprokázali záslužným činem), Hvozdoplamenní (starší klérus, vyslanci a učitelé víry), Vznešení hraničáři (vůdci chrámů a šampióni Mieličiny církve) a Jestřábi Paní. Poslední titul uděluje Mielika sama těm, které si mezi svými služebníky nejvíce ctí.
Tituly chrámových kněží jsou ještě o něco jednodušší: Kuchař, Mistr noviců, Dveřník, Důmmistr, Převor, Opat a Mistr vyznání – všechny jsou poměrné běžné.

Každodenní činnost
Církev Lesní Paní se zaměřuje zejména na ochranu lesa před silami zla. Knězi často cestují mezi komunitami na hranicích a uvnitř hvozdů a učí místní obyvatele lásce a respektu k lesu. Aby zastavili kácení, rozšiřují vědomosti o pěstování stromků a zakládají lesní školky. A v momentech nejvyšší nouze neváhají sáhnout po zbrani, aby lesní bytosti ochránili.

Jehličníci podporují jak Hvozdaře, tak i klérus Silvana a Eldath při obraně, obnově a rozšiřování lesů. Jejich úhlavními nepřáteli jsou Rudí mágové z Thaye a uctívači Kossutha. Stejně jako klerici, i oni šíří mezi obyčejným lidem respekt a úctu k lesům a hvozdům, aby je vnímali jako zákoutí plná života a bezpečné přístavy klidu - ne tmavé a smrtící místa, kde na ně čeká jenom utrpení a děsy.

Úzce spolupracují i s Harfeníky, kteří stejně jako oni brání vzestupu velkých mocností, které mají tendenci ohrožovat hvozdy svými plány na přetvoření Faerûnu.
Lesní chodci pomáhají hraničářům ostatních církví a starají se o rostliny, stromy a keře tak, aby za každý jeden zničený ohněm nebo sekerou vyrostlo 40 dalších. Paže hvozdu a Jehličníci často navštěvují polesné, kterým pomáhají zajistit rovnováhu cyklu života a smrti a předáají jim své znalosti o lesích.
V nedávných letech obě větve církve spolupracovaly s rančery severně od Melvauntu, ve Východním Amnu a kolem povodí Dessarinské řeky na rozmnožení stád zdomácněných jelenů, aby tak ušetřili divokou zvěř, která byla skoro vymýcena nadměrným lovem kvůli masu a kůži.

Svátky/důležité obřady
Ti, jenž uctívají Lesní paní, věří, že hlas bohyně se ozývá v ševelení listů ve všech lesích a hvozdech Faerûnu. Pravý věřící po meditaci vždy nalezne v jemném zvuku slova Lesní královny. Několik hraničářů a bardů přepsalo „zvuk listů“ do obecné řeči, ale šepot hvozdu není nikdy stejný. Mielika v něm mluví hlavně o záchraně a zachování krásy zeleného království Faerûnu. Někteří tvrdí, že nasloucháním „hudby lesa“ se z nich stali lepší stopaři a Královna lesů obohatila jejich znalosti zvířat a rostlin.

Uctívání bohyně vyžaduje dlouhé chvíle ticha a introspekce ve večerních a ranních hodinách, nejlépe pod korunami stromů mimo civilizaci. Někdy se následovníci setkají na otevřené mýtiné pod stříbrnými hvězdami, kde celou noc zpívají písně, tančí a pějí chválu na její počest. Když se člen církve Mieliky rozhodne napravit znesvěcení lesa, požádá svou bohyni o sílu a radu. Pokud jde pouze o menší úkol (jako narovnání zlomené vlčí tlapy nebo sledování stop), stačí když Lesní chodec, než začne, krátce požádá Paní o její požehnání.

Nejznámější posvátné rituály Mielika jsou obecně známy jako Čtyři hostiny, které byly ustanoveny na dny slunovratů a rovnodenností. Uctívači Lesní královny zpívají, tančí a veselí se v hlubinách lesa, kde oslavují život a svou Paní.
Den zelené trávy a Noc letnostředu jsou pro církev jesště významnější svátky než Čtyři hostiny. Ve své podstatě obsahují Čtyři hostiny, rituály sazení a Divokou jízdu. Při Divoké jízdě Paní lesa shromažďuje ve velkých stádech jednorožce, které její věrní můžou použít tu noc jako oře. Magičtí tvorové jsou schopni během noci překonat obrovské vzdálenosti, k čemuž jim pomáhá i teleportace. Pokud za Nocí letnostředu přichází Setkání štítů, můžou jezdci a jezdkyně na jednorožcích pokračovat v jízdě další celý den a noc.

Aspoň jednou měsíčně musí klérus přednést Píseň stromů a splnit jakýkoliv úkol enta, dryády nebo hamadryády, kterou jeho Píseň přivolá. Skrze milost Lesní královny jsou před očarováním dryád zcela chráněni.

Nad každým ohněm založeným členem Mieličiny církve musí být pronese Hrůzná modlitba. Lesní paní výměnou za to zintenzivní teplo ohně tak, jak si to bude žadatel přát a navíc bude plamen bez dýmu. Takto požehnaný oheň svítí jen slabě, aby nebudil pozornost a nikdy z něj nevznikne požár.

Hlavní centra uctívání
Nejdůležitější centrum Mieličiny církve se nachází západně od Semberského jezera, u Vodopádů řinoucích hvězd. Chrám je ukryt hluboko v horském údolí v místech, kde řeka Immerýn opouští Hromové skály a padá po úbočích střemhlav dolů, aby napájela vody Vyverního jezera. Vstup do údolí střeží kontingent hraničářů a elfích lčištníků, jejichž přesnost je smrtící. Jestřábice Paní, Neretheen Jalassan, kněžka Mieliky a Jestřáb Paní, Pán hraničářů Beldryn Bouřnokamenný, vedou menší kongregaci zkušených hraničářů a dalších Lesních chodců. Útočiště zde naleznou zranění a Mielikou-požehnaní, kteří jsou sem přemístěni mocnou magií. Jezírka v údolí mají léčivou moc a proudí v nich síla Lesní paní.
Odsud vyrážejí hraničáři šířit vůli bohyně a také na poutě po zemích Faerûnu, zejména k Jednorožčímu toku, kde se údajně nachází vstup do říše Lesní královny.

Přidružené řády
Čarostíny jsou velmi tajuplnou větví Mieličiny církve (pojmenování vzniklo spojením jmen dvou největších stromů – stínivce a čarostromu), která vznikla někde v severních končinách Vysokého hvozdu. Její členové jsou výlučně půlelfí druidi/hraničáři a od svého založení svůj vliv (velice lehce) rozšířili za hranice Vysokého hvozdu. Ve své podstatě jde o rytíře víry.
Na rozdíl od Hvozdařů a Jehličníků jsou Čarostíny spíše proaktivním řádem, který neváhá ve jménu posvátnosti lesů pozvednout meč a „aktivně“ presvědčit plenitele, že si vybrali „opravdu“ špatné místo. Rovněž se snaží navrátit původní hranice prastarých hvozdů, které civilizace během mnoha set let významně redukovala.
Řád jednorožce je menší společnost léčitelů, kteří pomáhají lidem, zvířatům i rostlinám.
Mieličina víra má blízko i Harfeníkům, kteří stejně jako členové církve bohyně stojí proti vzestupu mocných toužících pozměnit Faerûn k obrazu svému (a často tím znesvětit hvozdy a vykácet lesy).

Specializovaní knězi Mieliky jsou hraničáři, druidi a druidi/hraničáři. Specifická kouzla víry zahrnují Zapuzení hniloby, Stopování, Dřevěný meč, Vyléč strom a Stvoř enta.


Oděv kněžský a dobrodružný
Obřadní oblečení stoupenců Mieliky se mění s ročním obdobím, kde každé z nich má svou základní barvu a akcent. Zimu představuje bílá se zeleným akcentem, jaro zelená se žlutým akcentem, léto žlutá s rudým akcentem a podzim rudá s bílým akcentem.
Zimní barvy symbolizují neopadavé a stálezelené stromy a keře a spící les; zelená a žlutá na jaře zase probouzení přírody k životu a bující rostliny; léto se svou žlutou a rudou nádheru květin a plodů a podzimní barvy rudé s bílou padající listí, které pomalu zakrývá sníh.
Barvy tak určují vzhled plášťů a obřadního oděvu Jehlic a Paží hvozdu: nohavice, boty (ty jsou vždy hnědé), krátký plášť a tabard (v zimě s dlouhým rukávem, v létě s krátkým). Ať je už oděv jakýkoliv, všichni věřící mají přes srdce na hrudi vyšitou stříbrnou jehlou nebo zhotovenou z kostí nebo slonoviny posvátný symbol Mieliky – hlavu bílého jednorožce.

Čarostíny se od řadových věřících lehce liší – preferují kroužkovou zbroj a lesní pláště upletené z pavučiny a barvené podle potřeby. Zkušenější a mocnější lesní rytíři nosí elfí zbroje, dar od lesních a měsíčních elfů za jejich skutky při ochranu lesa. Symbolem Čarostínů je masivní stínivec, který je překryt párem zkřížených čepelí (nejčastěji bývá vyobrazen na štítech nebo na oblečení).

Na cestách a při plnění úkolů se Lesní chodci oblékají podle počasí a povahy mise, kterou mají splnit. Vždy se ale snaží preferovat barvy probíhajícícho ročního období (někdy jen ve formě opasku nebo šerpy. Čarostíny upřednostňují vyleštěné kroužkové zbroje nebo okované kožené zbroje.

Dogma
Inteligentní tvor vždy může žít v souladu s divočinou bez toho, aniž by jeden druhého zničil. Přijmětě způsoby lesa a nezkrocené přírody, neboť jsou dobré a přinášejí užitek. Udržujte rovnováhu a naučte se porozumět skrytým cestám života. Braňte les před bezbřehým kácením a lesními požáry. Žijte jako součást lesa, ale nebojujte proti němu – boj by byl věčný a zbytečný. Ochraňujte živé tvory lesa, rostliny i stromy. Za každý poražený dub či jiný strom vysaďte nový a obnovujte rovnováhu, kterou svými činy narušují dřevorubci a oheň mágů. Svým příkladem učte ostatní jak se sžít sezeleným královstvím a ničte ty, kteří loví pro zábavu a lesní bytosti krutě mučí pro svoje vlastní pobavení.
Last Edit: 2 years 7 months ago by alwaern.
The topic has been locked.
Time to create page: 0.680 seconds