Welcome, Guest
Username: Password: Remember me

TOPIC: Ibrandul

Ibrandul 4 years 8 months ago #41

  • alwaern
  • alwaern's Avatar
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Posts: 43
  • Karma: 1
Ibrandul

Alias: Pán vyprahlých hlubin, Skrývající se bůh, Ten, jenž slídí v temnotě, Temnahař
Symbol: čtveřice propojených stříbrných kruhů na tmavě fialovém pozadí
Status: nižší božstvo (mrtvý)
Spojenci: Maska, Ilmater
Nepřátelé: Šar, Lathander, Lolth
Portfolio: jeskyně, kobky, doupata, Podtemno, skulkové
Sídlo: původně Phlegethon/Ibrandyllaran, nyní se jeho tělo vznáší v Astrálním moři
Domény: jeskyně, temnota, šupinatí, cestování
Následovníci: obyvatelé jeskyň, šupinatí, skulkové
Oblíbená zbraň: obouruční kyj

Stoupenci tohoto boha žijící v Kalimšanu a dalších oblastech Zářícího jihu věří, že Ibrandul bdí nad jejich bezpečností pod zemí a pomáhá a vede všechny, kteří mu prokazují náležitou úctu. Víra v Ibrandula datuje své prvopočátky do dob před vznikem Kalimšanu, dokonce před vznikem Šúnské říše (v současosti známé jako Iltkazar). Po porážce Djenů unesli drowí nájezdníci z města Guallidurth (ležící hluboko pod písky pouště) z Kalimu kmen nomádů. Tito lidé v následujících staletích sloužili svým temným pánům ze strachu, neschopni opustit město kvůli všeobjímající temnotě za jeho branami.
Uprchnout se jim nakonec podařilo, když se z hlubin vynořil nestvůrní ještěr, který zahnal drowí dozorce a odvedl otroky do temnoty Podtemna. Někteří z nevolníků se vrátili na povrch a sebou přinesli příběhy o Pánovi temných hlubin, které dál šířili mezi kmeny Kalimské pouště. Část jich zůstala v podzemí, kde přežívala jako nomádi a živila se rabováním farem a karavan temných elfů i lidí žijících pod sluncem Amaunatora. Postupně se změnili ve skulky, rasu zbabělých humanoidů s vlastnostmi chameleónů. Proměna samotná byla vedlejším účinkem jednoho z kouzel, které jim poskytl Skrývající se bůh. Obě skupiny, jak lidé žijící na povrchu, tak i skulkové, uctívají Ibrandula – liší se však zobrazením boha a pravidly víry. Víra v Ibrandula se od té doby pomalu rozšířila ve Faerûnu všude tam, kde byla země zalitá sluncem propojena s hlubinami Podtemna (například Podhůří pod Hlubinskou horou).

Během Doby nesnází byl Ibrandul spatřen potulujíce se Podtemnem v okolí Hlubiny. Jeho stoupencům však zůstala utajena smrt Ibrandula rukou Šar. Jeho zkamenělé tělo dnes odpočívá na dne bezejmenné propasti jednoho z nižších pater Podhůří. Šar si vždy žárlivě střežila svou vládu nad aspektem temnoty a všech, kteří v temnotě žijí a pracují. Když byl Skrývající se bůh donucen putovat Torilem ve zranitelné podobě, Šar ho zabila v rámci pomsty za to, co vnímala jako krádež své moci nad temnotou. Kdy byl pantheon přetvořen, Šar získala vládu nad portfoliem Ibrandula. Šařino napodobení mrtvého boha se ukázalo nanejvýš užitečné. Může ovlivňovat a křivit stoupence Seluny bez toho, aby vzbudila podezření vůči sobě nebo svým nejvěrnějším služebním, nočním plášťům. Paní noci si užívá ironie této přetvářky zejména v Hlubině, baště Seluniny moci, kde její moc pomalu, ale jistě, nahlodává.

Ibrandul byl mlčenlivý a náladový a Šar ho imituje dokonale, když promlouvá za něj nebo vyšle svého avatara, aby ho napodobil. Všechny emoce dával bůh najevo kmitáním jazyka nebo rychlejším mrkáním očí. Vyzařovala z něj aura temnoty, skleslosti a dob dávno minulých. Nikdy nezůstal dlouho na jednom místě a raději se toulal chodbami a jeskyněmi Podtemna hledajíce všechny, kteří by chtěli ublížit jeho následovníkům.

Avatar a další manifestace
Ibrandul (v současnosti nahrazen bohyní Šar) upřednostňuje dvě podoby – Pronásledovatele a Toho, jenž číhá.

Pronásledovatel je nestvůrný ještěr hlubin připomínající ohnivého ještěra s dlouhým, tlustým ocasem. Tělo pokrývají šedé šupiny s rudými a hnědými skvrnami na zádech a břicho má načervenalé. Nejvíce ze všeho připomíná masivního rudého draka bez křídel. Čas tráví touláním se nekonečnými kavernami Pandemonia, kde loví ostatní predátory. Tato podoba boha je nejčastěji zobrazovanou v církevním knihách v Kalimšanu a na severu Mečového pobřeží.
Ten, jenž číhá připomíná kamenného golema nebo zemního elementála. Podobu má lidskou, jakoby vytesanou z šedého a černého kamene, věkem a větrem však hladce obroušeným. Tvář tato podoba Ibrandula vlastně nemá, jen oči ve tmě září jako dvě skvrny magmatu. Volně může měnit podoby – od masivního kamenného muže s jemnou tváří (tak jej znají obyvatelé Kalimšanu) až po krápnitcovi podobnou bytost z kamene (tak jej znají temní elfové). Smrtelníkům se obvykle nezjevuje celý, skrývá se v temnotě, ze které září jenom jeho oči.

V obou svých podobách může používat jakékoliv školy a sféry magie. Preferuje však sféru elementální země, slunce (obrácená; jen kouzla vytvářející temnotu) a poutníků. Nemůže sesílat kouzla, která vytvoří světlo trvající déle než okamih (může tedy zakouzlit ohnivou kouli, ale jiskřivý prach už ne).

V jakékoliv své podobě se Ibrandul může postavit proti skále a zůstat tak utajen před očima kohokoliv, kdo nepoužívá magický zrak. Se skálou dokáže splynout a pohybovat se v ní dle libovůle; přitom stále vidí a vnímá všechno, co se odehrává vně skály, jako kdyby tam stál. Když útočí z bezpečí skály, neguje svůj postih na útok za oslepení světlem (v případě, že na svůj cíl dosáhne).
Skrývající se bůh totiž ve tmě perfektně vidí, ale na denním světle (nebo jeho ekvivalentu) má postih -4 k hodu na útok. Navíc může kdykoliv vyvolat tmu do 5 metrů, aby tak odstranil svojí slabost.

Jako bytost Pandemonia se naučil Ibrandul tvarovat kámen pomocí svého dechu. Je schopen vytvarovat kámen do nejtitěrnějších detailů rychlostí 1 kubické stopy za kolo. Tvarování kamene používá k vytvoření všeho možného od oltářů až po nové průchody v Podtemnu.

Ibrandul se nejčastěji zjevuje ve formě zvuků - kroky slyšitelné za ohybem skály, dýchání (které si část bytostí plete se zvuky větru uvězněného v jeskyni), kapající voda (zejména v sušších oblastech Podtemna) a závaly (kdy je třeskot a lomoz způsobený padajícím kamením je slyšet jako slova). Jindy se projevuje prazvláštními skalními útvary a různými vzory eroze.
Mnoho dobdrodruhů ani netušilo, že jim Skrývající se bůh pomohl, když se pomocí zvláštních, ale zcela přirozených znaků, přivedl do cíle tak, že se vyhli všem možným přírodním nástrahám.

Jako své posly a agenty Ibrandul používá svobodné zemní elementály, horgary (obrovská, slimákům podobná stvoření, které se pohybují v zemi a skále tak, že jí rozpouštějí), ibrandliny, ještěry všech velikostí a tvarů, skulky, slizy (šedé a křišťálové) a hlouběnky.

Církev a následovníci
Kdysi se k církvi Ibrandula mohla připojit jakákoliv bytost, která milovala temnotu. Teď, když Šar převzala patronát nad Ibrandulovou církví, poskytuje kouzla jeho kněžím ona. Všichni novici se stávají specializovanými kněžími, část celkového počtu (asi 20%) však stále tvoří klérus z dob před Pádem bohů. Původně k nim patřili i šedí druidi (ti, jejichž hlavním působištěm bylo Podtemno). Od Doby nesnází jim však Pán vyprahlých hlubin neposkytuje žádná kouzla, jeho církev opustili a vyznávají trpasličí, gnómí nebo jiné bohy Podtemna.

Víra v Ibrandula během staletí znatelně oslabila v Kalimšanu a v říších Zářícího jihu. Zapáleně ho uctívají ve větší míře tlupy skulků, kteří se zakrádají Podtemnem Kalimšanu a příležitostně vyráží z temnoty k loupežným nájezdům na vesnice nebo karavany. I díky tomu má zde Pán vyprahlých hlubin pověst zlého boha.

Na severu Mečového pobřeží je církev Ibrandula mladá. Přitahuje stoupence nejrůznějších přesvědčení a původů a kněží zdůrazňují více jeho aspekt obránce než lásku pro temnotu. Šar však velice pravděpodobně tento posun v krátké době zcela zvrátí. Když Ibrandul žil, svým klerikům poskytl kouzla, která měnili ohnivé ještěry v ibrandliny, "ty, jenž slídí v temnotě" nebo temnahaře, vytvořené k obrazu Ibrandula samotného. Primárně střežili chrámy a svatyně.
Díky Šařině přízni se ibrandlini začínají mezi sebou množit. Před Krizí avatarů Skrývající se bůh svě věrící zvykl ignorovat, když nebezpečí pominulo. V jeho církvi nebyli žádní specializovaní kněží a ibrandlinům neumožnil se mezi sebou množit. Právě jeho nezájem o své vlastní kleriky a věřící oslabil jeho moc a vedl k jeho porážce rukou Šary.
Novicové (ibrandulité) jsou také nazývání Dětmi Ibrandula a starší kněží při rozmluvě s nimi používají oslovení "dítě". Po jejich zasvěcení získají titul Ten, jenž číhá. Zkušenější kněží (od 5.úrovně výše) se titulují jako Tajemní temnahaři. Vůdcem chrámu, svatyně nebo kongregace je Neproniknutelný temnahař. Samotní kněží mívají často i osobní, zvláštní jména, u kterých stačí uznání místního duchovního vůdce k tomu, aby se považovaly za oficiální.

Specializovaní kněží se jmenují temnochodci. Specifická kouzla Zahalené temnoty zahrnují temnou cestu, černé světlo, skulk a stvoř ibrandlina.

Dogma
Následovníci IBrandula věří, že Podtemno je pro svět stejně důležité jako svět na povrchu a jeho nejlepší součástí je právě temnota. Ve světě bez světla a neúprosného odpočítávání času dny a měsíci nic neovládá životy inteligentních bytostí a každý tvor může okusit nesčetné požitky a dotekové vjemy všeho neznámého a temnotou skrytého. Stoupenci Pána vyprahlých hlubin věří, že ve tmě není nic bílé nebo černé a podobné soudy považují za pošetilé.
Novici Zahalené temnoty, jak se obecně církvi Ibrandula říká, jsou povinováni činit takto: „Temnota znamená úplnou svobodu - nezávislost, individualitu a volnost bez ohledu na názory jiných. Cestami temnotou Tě vede a chrání Ibrandul. Všechny, kteří chtějí jeho dětem ublížit, zažene a z času na čas svým věrným odhalí v hlubinách skryté tajemství nebo bohatství. Buďte pevní ve své víře a Ibrandul bude s Vámi.“

Každodenní činnost
Kněží Ibrandula nacházejí nejvíc uší mezi dobdrodruhy a chudým lidem měst. Od ibrandulitů se také očekává stavba podzemních pevností v Podtemnu, které mají sloužit jako útočiště pro poutníky hlubin. Klerici nabízejí ochranu Pána vyprahlých hlubin všem, kteří se musí skrývat v temnotě (před spravedlností, zločinci, morem, počasím nebo válkou). Pomoc má většinou formu pokoje v jedné z jejich pevností, jídlo a přízeň Ibrandula – výměnou za peníze.
Část kleriků se potuluje Podtemnem jako součást družin – ať už jako průvodci nebo samotní dobrodruzi. Jejich úkolem je přesvědčit a konvertovat všechny, aby nevycházely na povrch a přijaly Pána vyprahlých hlubin jako svého ochránce pod zemí. Další část kněží se vydává na cesty Podtemnem sama a oslavuje tak samotnou temnotu. Bohužel to vede k dost vysoké úmrtnosti mezi zejména mladými kněžími. Ti chytřejší zůstávají ve skupinách, dokud nenasbírají zkušenosti, až poté se vydávají vlastní cestou. Šar se snaží zkušené kněží varovat stejnými způsoby, jako kdysi činil Ibrandul.
Pokaždé, když kněz Ibrandula posílí svojí moc, očekává se od něj oběť v podobě 1/10 jeho bohatství, kterou musí hodit do propasti tak, aby nebylo možné jej získat. Každý věřící by měl hlubině jámě, propadliště nebo propasti věnovat alespoň meděnou minci jako poděkování Ibrandulovi za úspěšné zdolání překážky. Stejnou oběť musí přinést pokud uvidí znak Skrývajícího se boha.

Svátky/důležité obřady
Na 5.úrovni musí všichni kněží Ibrandula podstoupit tajný rituál zahrnující pozření krvi ibrandlina a magický obřed vedený Neproniknutelným temnahařem. Na konci rituálu elah´narak (též známý jako Ochranná zbroj Temnoty v jazyce Alzhedo) jsou části zápěstí, předloktí, hrudníku, zad a nohou posety překrývajícími se šupinami podobnými těm u ibrandlina. Šupiny kněze chrání a získává bonus ke svému OČ +5, ztrácí však 1d3 bodů Charismy.
Klérus slaví jen málo svátků. Během nocí, kdy je obloha zatažená a přichází nový měsíc (jinými slovy je i na povrchu černočerná tma), se kněží Ibrandula shromažďují k ceremonii zvané Předzvěst. O půlnoci si připomínají slib Pána vyprahlých hlubin, že temnota jednou pokryje i svět na povrchu.
Večer zimystředu vzdávají Ibrandulovi věrní hold svému bohu za vykoupení z rukou temných elfů. Obřad (znám také jako Vysvobození do Temnoty) obvykle zahrnuje obětování nestvůrného pavouka nebo jiného tvora blízkého Lolth a sesílání kouzla temná cesta. Celé zástupy přívrženců Ibrandula se pak vydávají na cestu Podtemnem jen s pomocí schopností jim propůjčených kouzlem temná cesta. Oddávají se tak svému bohu a věří, že je během putování ochrání.
Při odvracení nemrtvých klerici nepoužívají svatý symbol víry. Místo toho se sehnou, aby do dlaní nabrali hrst hlíny a drobného kamení, kterou pak nechávají protékat mezi prsty. Jako kdyby tak naznačovali nemrtvým, co obvykle následuje po smrti.

Hlavní centra uctívání
Ibrandula lze uctívat kdekoliv je temnota a kdekoliv v Podtemnu. Samotný bůh (resp.jeho avatar) zanechal v rozlehlých jeskyních komplexní a umně vytvořené oltáře (pomocí svého dechu). Mají podobu plošin s průměrem cca 20 stop, schody nahoru vedou z několika míst a povrch plošin je hladký jako sklo. V centru oltáře jsou vyryté runy a znaky, které můžou věřící během meditace hladit.
Nejnovějším a zároveň největším svatostánkem Ibrandula je Hlubinný chrám temné naděje. Nachází se pod rušnými ulicemi Hlubiny a stojí za ním Thalander Šílený. Chrám slouží jako útočiště pro dobrodruhy prozkoumávající Podhůří a Podtemno – za vysoký poplatek. Podzemní svatyni lze navštívit i pomocí obousměrné brány z Horního chrámu (též znám jako Temná brána), což je skrytý svatostánek Ibrandula v Obchodní čtvrti Města divů.

Přidružené řády
Stíny noci je nechvalně známá organizace skulků v Podtemnu Kalimšanu. Tito tvorové jsou o něco odvážnější než jejich soukmenovci a pravidelně útočí na karavany – pouze však při jasné početní převaze. Někteří si myslí, že hlavou organizace je mocná bytost z Podtemna – temný elf nebo illithid.
Rytíři padlých je skupina kněží, tuláků a válečníků, kteří jsou aktivní zejména v severních oblastech Podtemna. Hledají ty, kteří v temnotě ztratili cestu a naději (typicky dobrodruzi a obchodníci) a za vysoký poplatek jim pomáhají do bezpečí. Jejich základnou je Hlubinný chrám temné naděje, ale skupinky řádu lze potkat daleko na východě v okolí Anaurochu a na jihu v Amnu.
Legendy mluví i o toulavé skupině poutníků mnoha ras, kteří si říkají horgardinové. Skupinu údajně vede půldrowí šedý druid Ibrandula. Neobyvklou skupinu vede napříč Podtemnem podél starobylé stezky vytvořené horgarem na přímý příkaz Pána vyprahlých hlubin.
Od doby, kdy si Šar přivlastnila portfolio Ibrandula, se její řády chovají k ibrandulitům až podezřele přátelsky (samozřejmě s povýšeneckým tónem).

Oděv kněžský a dobrodružný
Kněží Ibrandula obvykle nosí purpurové obřadní roucho se vzorem překrývajících se stříbrných prstenců; v bedrech je roucho stažené černou šerpou. Kruhy symbolizují vzájemnou závislost jeden na druhém (jako děti Ibrandula) a zároveň šupiny Pána vyprahlých hlubin. Svatý symbol Ibrandula zhotovují z polodrahokamů a nosí ho zavěšený na řemínku nebo řetízku. Občas ho kněží skládají z prstenu na ruce, který se roztáhne do 4 propojených kruhů.
Stoupenci Skrývajícícho se boha upřednostňují černé a tmavě fialové oblečení se stříbrnými ornamenty. Ostatní si je často pletou s tuláky (kterými vlastně mohou být taky), protože se snaží splynout s temnotou. V boji používají kněží takové brnění, které jim umožňí nejvolnější pohyb ve stísněných prostorách Podtemna. Materiálem pro výrobu takových zbrojí jsou kůže ještěrů nebo drahé kovy. Ibrandulité si brnění vždy vylepší černou nebo tmavě fialovou barvou.
The topic has been locked.
Time to create page: 0.517 seconds