Welcome, Guest
Username: Password: Remember me

TOPIC: Kelemvor

Kelemvor 4 years 8 months ago #43

  • alwaern
  • alwaern's Avatar
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Posts: 43
  • Karma: 1
Kelemvor

Alias: Pán mrtvých, Soudce zatracených, Vládce Křišťálové věže, Velký rádce
Symbol: vzpřímená kostěná ruka držící vyvážené zlaté váhy na ocelově šedém pozadí
Status: Vyšší božstvo
Spojenci: Mystra, Jergal
Nepřátelé: Cyrik, Talona, Velšarůn
Portfolio: smrt, mrtví
Sídlo: Oinos/Křišťálová věž ve Sféře věčného bytí
Domény: osud, zákon, ochrana, odpočinek, cestování
Následovníci: umírající a jejich rodiny, hrobaři, lovci nemrtvých, plačky, truchlící,
Oblíbená zbraň: "osudový dotyk" (meč bastard)

Úřad Pána mrtvých (a jeho vnímání obyčejným lidem) se během tisíciletí výrazně měnil. Za vlády Jergala byla smrt a život po ní zahalena rouškou tajemství a mystiky. Když žezlo nad mrtvými převzal Myrkul, jeho stoupenci připomněli Říším, že i mrtví mají ohromnou moc a vliv, která daleko přesahuje hrob, ve kterém byli pohřbeni. Rozdíly mezi mrtvými a nemrtvými se během panování Pána kostí Myrkula stíraly a poddat se Myrkulově ochraně neznamenalo žádnou záruku, že Vás ze země nepovolá šílený nekromant. Po Době nesnází se situace ještě zhoršila - Myrkul byl (alespoň dočasně) zničen a portfoliosmrti si přivlastnil Cyrik. Jeho vláda naštěstí nevydržela dlouho - Kelemvor, bývalý společník Půlnoční, Cyrika a Adona během událostí Války bohů, získal portfolio mrtvých během Cyrinišády. A jeho prvním aktem v božském úřadě byla změna Cyrikova Kostěného hradu v zařící krišťál (Křišťálovou věž) - symbol otevřenosti a konec tajnůstkářství. Kelemvor se na rozdíl od svého předchůdce rozhodl, že mrtvé bude posuzovat spravedlivě.
Málokdo ví, že nebýt Doby nesnází, padl by Kelemvor Lyonsbane již dávno na neznámém bojišti. Stal se obětí kletby předků, která ho měnila v zuřivého magického pantera vždy, když za svou službu nepožadoval odměnu. Prokletí ho zbavil až bůh Bane těsně pŕed koncem Války bohů.

Ve své podstatě byl Kelemvor laskavý, přímý a upřímný, někdy působil trochu přísně. Problém se snažil vyřešit přímou cestou, a i když svoje záměry myslel dobře, ne vždy chápe potíže, které nastanou při jeho krátkodobém řešení.
Trochu překvapivým spojencem Kelemvora v pantheonu byla Mystra (kdysi smrtelná žena jménem Půlnoční). Když ještě byli lidmi, byli si velice blízcí. Kelemvor na začátku úzkostlivě tajil, zda romance přetrvala i po jejich apotheose. Cyrik se po ztrátě portfolia stal nesmiřitelným nepřítelem Boha mrtvých. Vidí v něm obyčejného usurpátora, který ho sprostě okradl o právoplatně nabytou moc. Naopak tradiční nepřítel faerûnského boha mrtvých, Lathander, se později stal spojencem Soudce zatracených.
Samotný Kelemvor nenávidí Velšarůna kvůli nekromancii a Talonu pro její jedy a nemoce, které posílají do jeho říše mnoho tvorů předčasně.
Většinu času tráví ve společnosti Jergala, staršího boha, v Křišťálové věži Sféry věčného bytí. Po své apotheose ho někdy až mrazilo z pragmatismu a absolutního nedostatku lítosti Zapomenutého boha, ale jinak Písaře mrtvých respektoval. Po Přehodnocení jeho respekt ještě vzrostl.

Kelemvor v počátcích rozsuzoval mrtvé jednoduchým způsobem - duše věřících si nárokovali jejich bozi a Bezvěrní a Falešní (tedy bez víry nebo s vírou, kterou jejich bůh odmítal) stanuli před Pánem mrtvých.
Vládce zatracených byl však výrazně shovívavý k duším těch, kteří za svého života byli čestní a zásadoví, naopak přísně trestal zbabělce a zlomyslníky. Ušlechtilé duše získaly místo v "lepších" částech Města mrtvých (Zpívající město nebo Klášter míru), zatímco ostatní se museli spokojit s mnohem horšími místy - Kyselinové močály.
Následkem toho se čestní a odvážní smrtelníci smrti už vůbec nebáli a bezhlavě se vrhali do nebezpečí spoléhajíce se více na Kelemvorův soud než na víru v ostatní bohy dobra. A proradní tvorové, zloději a další živly se báli cokoliv vykonat ze strachu před smrtí a následným soudem. Společně s Mystřiným předpojatým udělováním kouzel (která rovněž upřednostňovala spíše smrtelníky dobrého a neutrálního přesvědčení) vyústili jeho činy do nerovnováhy, která zbavovala bohy jejich věřících. Díky Cyrikově snaze je Kruh Vyšších bohů obvinil z Neschopnosti smrtelníků.

Kelemvor postupně přišel na to, že lidskost nemá s božským úřadem nic společného, vlastně je nežádoucí. A aby svoje chyby napravil, jeho říše i on sám se výrazně změnili. Město mrtvých zešedlo, nebylo ani bílé, ani černé. Zmizelo dobro i zlo, zůstalo jenom ticho a lhostejnost. Křišťálová věž ztratila svoji jasnost a teď se podobá spíše topasu. Samotný Pán mrtvých odložil svou podobu válečníka - nyní se obléká do černého roucha, vlasy má stříbrné barvy, oči bez zřeniček, výrazně zestárnul, brnění zčernalo a začal nosit stříbrnou masku smrti.
Poté začal Velké přehodnocení, během kterého byly všechny duše znovu posouzeny dle nových podmínek a kritérií. Už je nečekal trest a mučení; avšak ani radost.
Během změn v Říši mrtvých Adon, patriarcha reformované církve Mystry, zešílel díky Cyrikovým lžím a zemřel jako Bezvěrný. Když Mystra přišla požádat o jeho duši, Kelemvor jí nevyhověl a neochvějne ji odmítal Adonovu duši vydat (považoval Adona za jednoho z Bezvěrných nebo dokonce Falešných). Tento akt a ztráta Kelemvorova nadšení a elánu po jeho transformaci nakonec zcela zničily vztah Mystry a Pána mrtvých.

Avatar a další manifestace
Při svých pochůzkách Faerûnem je Kelemvor tichý a nenápadný. Vzezřením kdysi připomínal svou smrtelnou dobou - muže-bojovníka s hranatou bradou a pronikavýma zelenýma očima vsazenýma v tmavé, opálené tváři. Neposlušné tmavé vlasy zdobily pramínky šedi a nejčastěji si oblékal kroužkovou zbroj a tmavou kůži. Skoro vždy také nosil široký pásek ozdobený vepředu dokonale obroušeným kočičím okem (které údajně není magické). Nyní se spíše podobá vetchému starci v černém rouchu se stříbrným vlasem.
Obvykle se zjevoval na místech smrti - bojiště, morem vylidněné vesnice a města - kde se staral o to, aby esence mrtvých plynule přešli do posmrtného života.
V posledních letech se však ve Faerûnu začal zjevovat méně; nyní své avatary vysílá do Nižších sfér, aby vysvobodili neprávem držené duše mrtvých.
Sesílat může kouzla všech sfér a škol, kouzla nekromantická s 3-násobnou účinností a s postihem -3 na všechny záchranné hody vůči nim. Kelemvor samotný nikdy nevytvoří nemrtvého, nemá ale problém nemrtvé využít, než je natrvalo sprovodí ze světa.

Když nechce být Bůh Mrtvých viděn, zahalí se pláštěm stínů, který mu propůjčuje takřka permanentní (90% šance na zahlédnutí) neviditelnost, pokud stojí na tmavém místě (má navíc stejné vlastnosti jako plášť posuvu).
Soudce zatracených používá meč bastard +3 a žezlo kostí, jehož jedna strana vyzařuje kouzlo smrtící spánek a druhá čirou smrt. Čepel obvykle používá pouze když již všechna ostatní řešení selhala.
Žezlo může Kelemvor použít 1x za kolo. Pokud na smrtelníka namíří tu část žezla, která vyzařuje smrt a záchranný hod je neúspěšný, bytost je okamžitě mrtvá. Smrtící spánek má dosah 150 stop a ovlivní až 8d10 HD bytostí v oblasti 120 stop krychlových. Bůh si může zvolit, koho kouzlem neovlivní. Smrtící spánek nepřivodí smrt, ale hluboké bezvědomí a zastavení všech procesů v těle po dobu 24 hodin. Bytosti ovlivněné smrtícím spánkem nedýchájí, nedostatek vzduchu však nemá vliv na jejich orgány - jednoduše se zastaví. Nelze je žádným způsobem probudit. Smrtící spánek lze odstranit kouzly zlom magii a sejmi kletbu. Každý, kdo sešle jedno z těchto kouzel, pozná, že smrtící spánek vyžaduje i druhé kouzlo k úplnému zrušení.
Kelemvor je imunní vůči všem kouzlům a kouzelným schopnostem nekromacie. Ovládá myslí všechny neinteligentní nemrtvé, které vidí a dotykem může zničit jakéhokoliv nemrtvého, pokud neuspěje v záchranném hodu s postihem -6. Příkaz daný nemrtvému Soudcem zatracených nelze žádným způsobem zlomit.
Vidět v temnotě magického i nemagického původu mu nečiní žádné obtíže.

Běžně se Pán mrtvých zjevuje jako průhledná létající lebka zahalená v kápi, kolem které povlávají zbytky roztrhaného šedého pláště. Zjevení často doprovází kvílivý zvuk větru. Pokud se Kelemvor rozhodne, manifestaci může doprovázet skutečný vítr a kostěná ruka, která může bojovat, nosit věci a ukazovat. Ruka dokáže seslat kouzlo mrazivý dotek jako kouzelník na 18.úrovni. Dokonce má schopnost mluvit hlasem Pána mrtvých, ale Kelemvor upřednostňuje mlčení nebo telepatický kontakt.
Svoji přízeň (nebo nepřízeň) projevuje bůh skrze přítomnost a činy poloboha Jergala a einheriáry (které transformuje do podoby menších smrtí, když je přivolá někdo ze starších kleriků) a strážné duchy. Nikdy nepoužije nemrtvé.

Církev a následovníci
Kelemvorovými stoupenci jsou nejčastěji ti, kteří smrt chápou jako přirozenou a nutnou součást cyklu života, ne něco nechutného a odporného. Obvykle tedy lidé, kteří jsou citliví, praktičtí a přesvědčeni, že chaos nesmí narušovat přirozený řád věcí. Typicky kopáči hrobů, hrobníci, plačky, balzamovači, kameníci náhrobků, truchlící a Kelemvorovy klerici – všichni uctívají Pána mrtvých. Část kléru představují ti, kteří se osobně setkali s nemrtvými nebo přišli o někoho blízkého přičiněním nemrtvých hord nebo nekromantů. Třetí, nejmenší, část tvoří ti, kteří zakusili posmrtný život a byli vzkříšeni. Zkušenost se jim tak hluboko vryla do srdce, že jejich první kroky často vedly ke kelemvoritům.

Většina chrámu Cyrika, které byly předtím chrámy Moandera, rychle změnila svého patrona a nyní následují Kelemvora se stejným elánem jako před lety Moandera a později Cyruka (jejich pojmenování Cyrika). Tito konvertité mají spíše zlé přesvědčení, ale během let ho postupně mění k neutrálnímu nebo odcházejí, aby našli boha, který lépe vyhovuje jejich povaze.
Většina kléru smrti jsou kněží, kteří promlouvají s umírajícími, poskytují útěchu jim i příbuzným, vykonávají poslední pomazání, pomáhají při pohřbech nebo na ně dohlížejí, starají se o pozůstalost a spravedlivé dědění, varují před morem a dalšími nemocemi a zajišťují vykonání poslední vůle zesnulého. Obyvatelé Říší si již na kelemvority zvykli a dokonce je i vítají - což je výrazná změna proti klerikům Myrkula, kteří si vynucovali peníze za své služby skoro násilím. Kelemvorité (zejména bojovněji zaměřená část církve a paladinové) si získavají pověst nemilosrdných ničitelů nemrtvých a nekromantů.
Zbytek kléru představují specializovaní kněží, jenž Kelemvor požehnal předvídavostí a moudrostí. Umožňujeí jim „vytušit smrt“, aby mohli ostatní kleriky správně nasměrovat. Pán mrtvých jim také uložil povinnost udržovat disciplínu mezi kleriky (a trestat ty, kteří by si chtěli uměle prodloužit život) a získávat peníze pro církev samotnou. Peníze mají obyčejně formu odkázaného majetku, který klerici musí prodat, pronajmout, nebo v případě výjimečnosti dědictví sami používat.

Specializovanými kněžími Kelemvora jsou rádci osudu. Církev zatím neexistuje dost dlouho na to, aby se rozvinul konsensus ohledně používání titulů.
Mezi specifická kouzla kelemvoritů patří mrazivá kosa, pochod mrtvých a zabraň smrti.

Dogma
Kelemvor si nejvíce cení stoupenců, kteří ví, že smrt je jen menší část života. Začátek, ne konec a nutnost, ne trest. Ve smrti nenajdou podvod nebo faleš, smrt nic neskrývá a život v ní plynule přechází. Jediní, kteří se smrti musí obávat, jsou Bezvěrní a Falešní, které ve Sféře věčného bytí nečeká nic dobrého, Kelemvor je však vždy soudí spravedlivě.
Následovnící Kelemvora nechtějí rozsévat smrt a chaos v Říších, naopak, touží pomáhat ostatním na poslední cestě a zachovat si při tom důstojnost. A stejně jako nezkracují život záměrně, bouří se proti nepřirozenému prodlužování nitě života (ať už jde o kostěje, běžné nemrtvé nebo kouzelníky).
Takto káže Pán mrtvých novicům: „Smrt je součást života, nebojte se jí, neuhýbejte před ní a pochopte, že v ní není žádné zlo. Bát se smrti znamená odevzdat se do rukou těch, kteří Vám ji přivodí. Umírejte s důstojností, bez hněvu, a nesnažte se prodloužit si život nemrtvostí. Ctěte mrtvé, protože jejich skutky přivedli Faerûn tam, kde je nyní. Zapomenout na ně znamená zapomenout na to, kde a proč jsme nyní.“
Církev Kelemvora věří, že jejich nejsvatějším úkolem je vyhledat všechny, jejichž smrt se blíží, neboť vůle Kelemvora je zavazuje snaži se po boku všech umírajících tvorů. Pán mrtvých přiřadí vhodné a zasloužené místo v koloběhu života a smrti existence každé esenci mrtvého. Vždy musí zdůrazňovat jeho pozici jako Velkého rádce a průvodce smrtí k posmrtnému životu. Smrt totiž není konec, ale jen další krok úžasné cesty. A nikdo nesmí zemřít, aniž by nevěděl o Kelemvorovi a nebál se ho – neboť on věří ve spravedlnost a při soudech je milosrdný.

Každodenní činnost
Kněží Pána mrtvých utěšují umírající a pohřbívají ty, kteří zemřou v osamění. Umírajícím rovněž poskytnou poslední požehnání a rodině a přátelům pomáhají pochopit nevyhnutelnost a nutnost, kterou smrt představuje. Když zemřou lidé, kteří nemají dědice, nezanechali poslední vůli a nemají ani obchodní partnery, majetek propadne církvi, která tak financuje svoje aktivity. Nikdy však nesáhne po majetku zemřelých v hrobech. Když lid postihne mor nebo hordy nestvůr, klerici proti nim musí bojovat, protože zemřít předčasně není údělem lidí. A pokud čelí větší hrozbě - kostějům, drakům či jiným mocným nestvůrám, klerici by měli vyhledat pomoc dobrodruhů a pokud to nezabere, tak si s problémem poradit sami. Když však lidé či jiní tvorové trpí velkou bolestí, nemocí nebo zohyzděním, které jim přináší nesmírnou bolest, pouze a jen kněží Kelemvora můžou jejich trápení ukončit rychlou smrtí.
Nemrtvost Pána mrtvých uráží a nemrtví musí být zničeni, kdekoliv na ně klérus narazí. Kněží se mohou nechat najmout jinými nebo i spolupracovat s kleriky ostatních bohů, protože zničit nemrtvé musí jakýmkoliv způsobem.
I když klérus může ovládat nemrtvé, jejich příkazy se často omezí na "jdi si lehnout do svého hrobu a spi navěky." Jen v případě nejvyšší nouze klerici tuto schopnost využívají.
Kelemvor nevydal žádný speciální edikt ohledně dobrých nemrtvých, chrámy a kněží je však obvykle ignorují, resp. je nechávají žít, zejména pokud čelí jiným, mnohem zlovolnějším stvůrám.
Každý klerik Kelemvora může být povolán svým bohem nebo výše postaveným knězem k svatému úkolu a začít vést život dobrodruha. Tito kněží působí jako obránci víry a svatí válečníci, kteří přinášejí smrt těm, kteří ji zasluhují. Kelemvorité tak mohou vést skupiny dobrodruhů za účelem zastavení šíření nemoci nebo zničení nestvůr, která narušují přirozený řád věcí (mágové a nekromanti ovládající armády nemrtvých a jim podobní).
Kelemvorité se ke svému bohu modlí vždy po západu slunce.

Svátky/důležité obřady
Většina lidí prožije rituál kněze smrti v osobní rovině - po smrti vykoná kelemvorita obřad Odchodu, jednoduchý rituál, který je vlastně hymnem upozorňujícím Pána mrtvých na příchod esence mrtvého, který si svým životem a činy zasloužil úctu, a kterého do jeho říše vede Poslední cesta.
Nářek pro padlé je prakticky stejný rituál, který klerici zpívají na bojištích, v ruinách vesnic a pevností - všude tam, kde nedávno zemřelo více lidí.
Klérus vede ranní obřad nad hroby mrtvých, Památnou, a obřad, který začíná ihned po první tmě, Deum.
Památná je důstojný a klidný obřad vyplněn písní a modlitbou, jehož se účastní pozůstalí. Deum, nebo Díkuvzdání Rádci (Kelemvorovi) je oslavou síly a smyslu existence církve Velkého rádce a průvodce - tento obřad je vyhrazen pro stoupence Pána mrtvých. Na konci Dea jsou mezi věřící rozdány předměty a věci mrtvých, které církev získala, a vyšší klerici (skrze Kelemvora a jeho manifestaci) zadají nižším klerikům nové úkoly.
Svátek měsíce a Setkání štítů patří mezi velké svátky církve. Kněží Pána mrtvých vyprávějí příběhy ze Skutků mrtvých, aby velikost a důležitost předků nebyla nikdy zapomenuta. V některých případech kelemvorité (nejvyšší kněží) dokonce použijí kouzlo znovuzrození, aby do světa povolali hrdiny z dob dávno minulých.
Během obou svátků mohou kelemvorité (kněží) při použití kouzla mluv s mrtvými rozmlouvat s dušemi tak dlouho, jak si budou přát a odpovědi budou celistvé a přiléhavé, ne obvyklé "ano/ne".

Hlavní centra uctívání
Největší chrám kelemvoritů se nachází v Ormatu. Věž lebek, jak se přezdívá, je klášter zbudován podobně jako ziggurat, v jehož zdech jsou vyryty lebky, které svůj zrak upírají daleko za obzor. Spirálovitá schodiště střeží bytosti podobné bludičkám. Chrám vede Nejvyšší pán zhouby Bezurgathan Indraeyan, který je společně se vými podřízenými povolat do boje menší armádu v boji zocelených kleriků. Navíc disponuje dostatkem magických předmětů, a v případě potřeby tak může značně zvýšit potenciální sílu svého chrámu.
Rozsáhlé sklepy vedou až k podzemní řece a zvláštním kavernám, v nichž rostou prapodivné houby, ze kterých mniši a kněží vyrábějí jantarové víno, masti, lektvary a parfumy.
V roce 1479 ÚL byl v Ormpetaru zbudován obrovský klášter zasvěcený Kelemvorovi.

Přidružené řády
Všichni hrobaři, balzamovači a další, kteří se živí prací s mrtvými a na hřbitově (a nejsou součástí kléru) patří k Nejvážnějšímu řádu tichého rubáše. Mezi sebou se poznávají podle tajných znamení a posunků. Jakékoliv znesvěcení či zničení části hřbitova nebo nemrtví okamžitě oznamují církvi. Kelemvorité založili také řád svatých válečníků a paladinů, Rytíři věčného řádu, kteří se věnují výlučně lovu mocných nemrtvých, na které obyčejní klerici nové církve nestačí. Obětováním některých schopností paladina získali jiné, mocnější chopnosti, ve válce proti nemrtvým.

Oděv kněžský a dobrodružný
Klerici Pána mrtvých nejčastěji nosí hávy dýmově šedé barvy a pláště s kápěmi. Specializované kněží lze snadno rozpoznat podle stříbrné čelenky a svatého symbolu Kelemvora na hrudi. Roucha rádců osudu jsou vždy jednobarevná, ve stejném odstínu, jednoduchá a bez lemu nebo dekorací. Typické barvy zahrnují tmavězelenou, tmavěmodrou nebo šedou (sestupně v pořádí dle důležitosti a klesajícího místa v hierarchii církve). Dalším mocenským symbolem jsou váhy vybrazené na odznaku víry kelemvoritů. Barvu železa mívá klérus nižšího řádu, stříbrnou plnoprávní kněží a zlatou nejvýše postavení klerici.
Cestující kněží-dobrodruhové vlastní kouzelné larvy šedé barvy, které jim umožňují vidět ve tmě (infravize do 60 stop) a vyhledat nemrtvé (stejně jako kouzlo 1.úrovně najdi nemrtvé). Klerici se oblékají podle potřeby a momentální situace. Odznak své víry ovšem musí nosit tak, aby byl vždy vidět – na levé polovině hrudníku nebo všitý do pláště.
The topic has been locked.
Time to create page: 0.482 seconds