Alturiak III 1388 (Pathfinder Praha XLIX)

Vysoký Hvozd

Rudí mágové se ukázali být zdatnými protivníky – nejenom kvůli svým kouzlům, ale i kvůli svým přisluhovačům, uhelným ghulúm, kteří dobrodruhům ze života udělali peklo – doslova. Jámy plné kyseliny, nevidelnost, zákeřné útoky – to vše Běžci přežili. I tak se jim nepovedlo mágy chytit, nějaké předpřipravené kouzlo je oba odneslo neznámo kam.

Úplně naprázdno však neodešli. V dokumentech, které získali, se spomínalo jméno hostince ve Stříbroluní – Mordýřův konec, který měl být dějištěm setkání oněch mágů a dalších společníků. Všem bylo jasné, že po návratu do města se onen hostinec po jejich návštevě promění v jatka – takový je už úděl dobrodruhů...

Alturiak II 1388 (Pathfinder Praha XLVIII)

Naštěstí nenašlo. Alespoň trochu odpočatí, začali systematicky zkoumat zákoutí, která jim zůstala utajena. Většina nikam nevedla, avšak v jedné z východních chodeb objevili zapomenuté vězení a v nich velice zvláštní dvojici – trpaslíka Kurraka a muže jménem Erath. Oba sem vstoupili skrze portály, které se pak za nimi zavřely a efektivně je tak zde polapily. Kurrak nebly nikterak přátelský, Erath byl zase až příliš tichý, oba však toužili dostat se z neznámého místa pryč.

Alturiak I 1388 (Pathfinder Praha XLVII)

 

Přízrační elfové byli nebezpeční - rychlí a navíc jejich zbraně vysávali z obětí životní sílu. Naštěstí díky obratnosti a štěstí Tymory je družina promptně zničila. Jen Vallur měl tu smůlu a meč přízračného elfa ho zranil a oslabil. Dveře, které nemrtví hlídali, a průchod ve tvaru L, je pak zavedli do místnosti s translokačním obrazcem. Když ho Elen prostudovala, nabyla přesvědčení, že jde o tzv. „adjustabilní“ vzorec, jinými slovy, že v závislosti na tom, jak je vzorec postaven, je možné měnit cíl teleportu. Tento měl podle Elen jen 2-3 možnosti, zatím však družinu nezajímal. Vallurův průzkum jihu totiž odhalil velkou svatyni nebo ceremoniální místnost, jméno elfího boha, kterému patřilo, však nedokázali zjistit. Jako své doupě jí teď používala hrstka nemrtvých, v čele se zvláštní mumií. Než by zaútočili hned, rozhodli se Běžci ještě zjistit, co se nachází ve východní části komplexu.

 

Kladiven XII 1388 (Pathfinder Praha XLVI)

 

Po krátké poradě se družina rozhodla vypátrat sídlo lykantropů v Měsíčním lese a alespoň částečně navrátit klid do tohoto kraje. Prodej sesbíraných pokladů a vybavení jim vynesl nemálo peněz a posíleni množstvím alchymistického stříbra se vydali ze Stříbroluní do Quervarru. Cesta uběhla svižně, avšak když již byli na dohled od valů vesnice, došlo jim, že něco je špatně - nikde ani živá bytost, žádné stráže, žádní lovci, žádní vesničani.....

Kladiven XI 1388 (Pathfinder Praha XLV)

 

Schody vedly do podzemí a vedení se ujal Vallur, se stíny spojený. Netrvalo však dlouho a past jím spuštěna téměř spálila jeho společníky na popel. Na další pasti cestou již nenarazili, ale octli se ve zvláštním komplexu, zbudovaném v dávných dobách Earlannu zelenými elfy. Proč  a za jakým účelem elfové vytvořili dílo, které bylo protikladem jejich podstaty, však Běžci nevěděli.

Kladiven X 1388 (Pathfinder Praha XLIV)

 

Druhý den ráno bylo probuzení v jediném "hostinci" v Reitheilliaethoru bolestivé. Nejen kvůli utrženým ranám, ale také kvůli tvrdohlavosti (nebo hlouposti či úmyslu?) Pobletha. Dobrodruzi se rozhodli, že mu ukážou, že jejich verze příběhu je pravdivá a vesnici nebezpečí hrozí. Po debatě a poradě s Vickasovým kontaktem zde (z kterého se vyklubala sestra padlých Vickasových přítelkyň) dospěli k názoru, že nejlépe bude vzít sebou někoho z kléru, kdo jim jejich slova dosvědčí na vlastní oči. Volba padla na chrám Hanali Celanil, kde po krátké výměně formalit získali doprovod ve formě Ilimae Ruin, mladé zjizvené kněžky-čekatelky.

 

Kladiven IX 1388 (Pathfinder Praha XLIII)

Vysoký Hvozd, Reitheilliaethor

 

Družina během pobytu U zlatého dubu rozhodla, že dalším cílem bude zjistit význam trojice bodů označených na mě získané v doupěti yuan-ti ve Stříbroluní. Po nutném nákupu nevyhnutelných zásob se Běžci vydali koňmo na jih, obešli Everlund a zamířili skrz řeku pod koruny stromů Vysokého hvozdu.

Kladiven VIII 1388 (Pathfinder Praha XLII)

Stříbroluní, hnízdo yuan-ti a jejich přisluhovačů

 

Po občerstvujícím spánku se Běžci vypravili – po důkladném uvážení – nejdříve do Domu nepřemožitelného. Kromě výsledku výslechu potřeboval Lythithar rychlé ošetření ran utržených v boji s golemem. V chrámu je dříve než Erssler odchytla Velea, paladinka, kterou zachránili ze spárů kněžích Ssetha. Ve svém pokoji (kde k jejich překvapení čekal i Erssler) jim vysvětlila, co se jí podařilo zjistit o čtveřici hrdinů yuan-ti, symbolech v chrámu Ssetha a „sarruccích“.

Kladiven VII 1388 (Pathfinder Praha XLI)

Stříbroluní

 

Po slizech ani stopy, takže družina začala přemýšlet, jak by se dostala k těm mincím na dně.  Elenin vodní elementál problém vyřešil elegantně a Běžci jenom posbírali cennosti z hladiny….

Kladiven VII 1388 (Pathfinder Praha XL)

Stříbroluní

 

Před hrdiny zbytek zůstávalo podzemí k prozkoumání a několik možností  - pár tunelů na sever a minimálně jeden na jih. Družina byla roztracena v jednotlivých částech, všichni se však sešli u průzkumu jižních tunelů. Vickas zde odhalil podivné jezírko plné zelené tekutiny posvátné Taloně. Co takové jezírko bohyně nemocí, moru a jedů může obsahovat, bylo jasnější než Amaunatorovo slunce. Běžci se museli vypořádat s dvojicí mrchožroutů, na jejichž mrtvolách rovnou i vyzkoušeli efekt jezírka - byl vskutku dychberoucí - tekutina rozežírala tkáň prakticky ihned. Naneštěstí ji však mohli přenést pouze v kamenné nádobě.....